Žižkovská věž (oficiálním názvem Tower Park Praha) je jednou z pražských dominant a díky 216 metrům také nejvyšší stavbou v metropoli. Teď už si mnoho obyvatel ani návštěvníků hlavního města nedovede vysílač v oblasti Mahlerových sadů představit bez černých Černého batolat. 

Deset soch tam bylo poprvé připevněno 26. května v rámci akce Praha – Evropské město kultury roku 2000. O tři dny později se slavnostní akce zúčastnil rovněž tehdejší prezident Václav Havel. Sérii s názvem Miminka (či v mezinárodním prostředí Babies) sochař Černý původně vytvořil pro instalaci na Muzeu moderního umění v Chicagu. Objevila se rovněž třeba v Londýně na budově české ambasády.

Reakce veřejnosti byla rozporuplná. Český výtvarník a držitel Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění Jiří Hůla psal tehdy v Lidových novinách o Černého miminkách na Žižkově takto: „Jsou jednoduchá a atraktivní, navozují rozporuplné pocity – okouzlení a hrůzu, něhu a strach, dojetí i odpor, lehce se dotýkají dnes frekventovaných problémů: klonování a mutací, umělé inteligence, ztráty či změny identity apod.“

Miminka/Babies (autor David Černý)
Sochy jsou 350 cm dlouhé a 260 cm vysoké. Původní sochy vážily 190 kg, nové sochy z roku 2019 jsou o 160 kg těžší a váží celých 350 kg.

Zdálky totiž batolata lezoucí nahoru a dolů po tubusu Žižkovské věže mohou sice působit roztomile, avšak jejich tvář nepůsobí dětskou nevinností. Mimochodem, předsvědčit se lze při návštěvě radnice Prahy 3 či u Musea Kampa, kde jsou tři prakticky totožné sochy vyrobené z bronzu na zemi a lezou po trávě.

„Obří miminka mají místo obličeje vyražený jakýsi kód, což z nich dělá nejen strašidelná stvoření, ale vede také k zamyšlení. David Černý říká, že mohou upozorňovat na sice na jedné straně lákavý, zároveň ale také poněkud strašidelný technologický pokrok,“ popisuje autor na webu studia Black n' Arch.

Ať miminka zůstanou, psali občané

„I občané už nám píší na radnici a doufají, že miminka zůstanou na věži trvale,“ prohlásil tehdejší žižkovský starosta Milan Český (ODS). „Miminka budou na věži do konce října, přes zimu to nejde kvůli počasí,“ dodal v létě 2000 politik, který před šesti roky v nedožitých 54 letech náhle zesnul.

Nakonec zastupitelé městské části podpořili návrh, aby byla černá batolata vrácena zpět a uvolnili z radničního rozpočtu peníze. Stejnou částkou 150 tisíc korun přispěl k trvalému umístění plastik ze skelného laminátu rovněž pražský magistrát a dalších sto tisíc sehnal sám Černý. Na podzim roku 2001 byly sochy upevněny tak, že – slovy novinářů ze zaniklého Večerníku Praha, jehož nástupcem se stal Pražský deník – „nebezpečí jejich uvolnění prakticky neexistuje“.

Černý, jehož žurnalisté zabývající se kulturou nazývají „zlobivým klukem“, situaci komentoval typickým způsobem: „Pokud se připevnění mimin uvolní, tak prostě spadnou na zem. Všichni dobře víme, že dnes si musíme zvykat na daleko větší rány.“ Předtím mluvil o svém díle, že spíš než miminka jsou sochy něco jako „andělé zkázy“.

Autor naštval architekta: Žižkovská věž je Biľakova jehla

Bouřlivou reakci vyvolaly rovněž jeho dvacet let staré výroky o Žižkovském televizním vysílači. „Je to takový zvláštní objekt. Já jsem říkal, že nejlepší by bylo našroubovat k ní raketové motory, zapálit a odstřelit – a to trvá. Mohli by k ní našroubovat ty motory, a posunout ji třeba do Ďáblic. Je to prostě Biľakova jehla (narážka na Vasila Biľaka, normalizačního představitele komunistického režimu a vyučeného krejčího – pozn. red.), bolševik si to protlačil a je strašné, jak kvůli tomu zničil židovský hřbitov. To místo je prostě nešťastné. Žižkovská věž – to je něco divného,“ řekl Černý, jenž se protikomunistickými postoji nikdy netajil.

Ostatně v roce 1991 s kamarádem přetřel narůžovo Tank číslo 23 na Smíchově, který připomínal osvobození Československa sovětskou Rudou armádou a v padesátých letech KSČ památník prohlásila za národní kuluturní památku.

Černého slova o věži na Žižkově sice nevyvolala takový skandál (ani trestní stíhání), ale dotkla se architekta Václava Aulického, jemuž se dokonce umělec omlouval a později Černý prohlášení zkorigoval tak, že to nemyslel negativně, neboť „anomální věci vyhledává a má je rád“. Přitom sochař potřeboval svolení architektů i Českých Radiokomunikací, majitele a provozovatele vysílače.

Aulický pak prostřednictvím komentáře v novinách vyvracel některé fámy o své stavbě, které kolují společností. „Nejvíce obav bylo z působení elektromagnetického záření vysílačů, které však rozptýlilo šetření nezávislé komise. Samozřejmě, že ty odpůrce věže, kteří žádali její odstranění, závěry komise o nezávadnosti vysílání neuspokojily,“ psal na přelomu tisíciletí architekt Žižkovského vysílače. Stavba vznikla v letech 1985 až 1992. O potřebě výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy (místo Petřínské rozhledny) komunisté hovořili už od roku 1974.

„Bajkonur“, jak zní jedna z lidových přezdívek věže, má dosud mezi Pražany fanoušky i odpůrce – podobně jako Černého mimina. Během své existence byly několikrát z technických důvodů reinstalovány. Po 17 letech musela být nakonec vyměněna za nová. Od loňského jara jsou na Žižkově plastiky s kovovou konstrukcí, které by měly vydržet dokonce i tajfun. Původní sochy batolat si Černý ponechal. Původně přitom mohly ve stodole skončit daleko dřív…