Přesně před týdnem radní centrální městské části podpořili záměr navrátit pomník maršála Josefa Václava Radeckého z Radče na náměstí, kde stál od roku 1858. Teď je památník uložen v Lapidáriu Národního muzea. S návrhem souhlasila i kulturní komise Prahy 1. Radnici podklady pro jednání dodal Spolek Radecký Praha (občanské sdružení dříve neslo název „Radecký 1766–2016“), pro který bylo úterní rozhodnutí první konkrétním výsledkem téměř desetileté snahy.

„Obnovení pomníku maršála Radeckého, od časů husitských největšího vojevůdce českého rodu, může být návratem hrdosti na významné osobnosti minulosti a jejich dobový význam. Štít, na němž stojí vítězný válečník, symbolicky drží příslušníci různých zbraní monarchie, které můžeme symbolicky považovat za zástupce jednotlivých národů střetávajících se na válečných polích doby,“ píše v červnovém příspěvku předseda spolku Jan Bárta. Architekt rovněž připomíná, že se „jedná o krásné umělecké dílo“ a že Radeckého pomník „tvořil dokonalou urbanistickou dominantu náměstí“.

Spolek od roku 2018 vybral ve veřejné sbírce do začátku letošního července zhruba 240 tisíc korun na obnovu Radeckého sochy. Právě financování teď bude Praha 1 řešit s magistrátem hlavního města. 

Rekonstrukce by měla začít ještě letos

„Před celkovou rekonstrukcí Malostranského náměstí bude také proveden archeologický průzkum a připraví se základy, aby vztyčení pomníku mnohlo být začleněno do této rekonstrukce. Celková proměna náměstí by měla začít ještě během letošního roku,“ informovala radnice městské části ve facebookovém příspěvku. Vedení metropole přitom prostřednictvím magistrátního Institutu plánování a rozvoje (IPR Praha) sdělilo na konci letošního března, že s Radeckým se při plánované revitalizaci nepočítá.

Ani prvotní reakce veřejnosti nejsou obnovení pomníku příliš nakloněny. Byť se najdou i zastánci, kteří o Radeckém hovoří jako nejslavnějším vojevůdci moderní doby, který se navíc vždy hlásil ke své české národnosti. A jak píše Bárta, „již koncem 18. století bojoval pod Laudonem proti Turkům a Prusům. Jako náčelník generálního štábu spojeneckých vojsk, jimž velel další český šlechtic Karel Schwarzenberg, se podílel významnou měrou na porážce Napoleona v 'bitvě národů' u Lipska 1813.“

I na Stalina dojde?

Jenže další diskutující spíše jen bědují: „Proč proboha?“ Mnozí kritizují Prahu 1, že i díky tomuto návratu do minulosti se stává skanzenem. Někteří obyvatelé si přejí na Malostranském náměstí raději fontánu či jiný vodní prvek. Objevil se i požadavek na referendum. „I na Stalina dojde?“ ptá se ironicky jeden z facebookových uživatelů. Pár lidí v čele s lékařem a politikem Romanem Šmuclerem se přimlouvá za sochu francouzského bohemisty Ernsta Denise, jenž přispěl ke vzniku Československa a bylo po něm pojmenováno – komunisty odstraněné – nádraží na Těšnově.

Opoziční zastupitel Petr Kučera (Strana zelených) dokonce napsal naštvaný komentář: „Na nepodstatný kraviny vás užije! Proč se ještě nesešla pracovní skupina k zákazu hazardu? Je měsíc po termínu.“

S nadsázkou řečeno je těžko rozeznat, co v debatě o návratu Radeckého na Malostranské náměstí je a není recese. Ale každopádně tématu se ochotně chytili milovníci humoru žižkovského Divadla Járy Cimrmana, které začínalo v Malostranské besedě. A citují z tradičního odborného semináře před hrou Vražda v salonním coupé.

Varianta Brod

„Postavit na místě pomníku maršála Radeckého, tohoto českého pomahače Habsburků, pomník Járy Cimrmana, který Habsburkům nikdy s ničím nepomohl, zdálo se nám naprosto logické,“ zní replika „profesora“ Ladislava Smoljaka coby předsedy komise pro zbudování Cimrmanova pomníku. Komplikace s umístěním vyřešili autoři vskutku vtipně a originálně, kdy dr. Bičík, rodilý Malostraňák, navrhuje takzvanou variantu Brod: „Socha by představovala Cimrmana brodícího se na koni přes vodní tok, přičemž kůň by byl po prsa ponořen v soklu a byl by pojat jako koňská busta.“

Na internetu vznikla i petice, která odkazuje k uctění divadelníků i samotného Járy Cimrmana. Recesisté totiž přišli s návrhem postavit na Malostranském náměstí „nekonfliktní sochu největšího světového spisovatele, vynálezce, malíře, fyzika, lyžaře a filosofa“, protože socha maršála Radeckého rozděluje společnost.

Vztyčení Cimrmanovy sochy by bylo podle autora petice Luďka Gühla „důstojným poděkováním a přihlášením se k tomuto, tolik české nátuře a historii blízkému počinu a chcete-li, člověku“. Co vy? Chtěli byste Radeckého, Denise, Cimrmana – nebo snad někoho jiného?