A zatímco dospělí vůči sobě cítili nenávist, děti si spolu hrály nehledě na politickou a státní příslušnost.

„U nás v ulici žila rodina Němců, která měla malého chlapečka. Ten chodil do Hitlerjugend a nosil tím pádem tu jejich čepici, hnědou košili a bílé podkolenky,“ říká paní Máchová. „Půjčoval mi někdy kolo a jednou mi na hlavu nasadil i tu jejich čepici. Když to ale viděla máma, tak mě okřikla, ať jdu okamžitě domů. Potom jsem si s ním už hrát nesměla.“

Vojáci SS – Vojáci SS byli pověstní pro svoji krutost, a i v bojích o Chodov bezdůvodně vraždili kolemjdoucí a rodiny ukrývající se v domech.
Tři čtvrtě století od Pražského povstání: Pracovníci ČKD ukradli Němcům tanky

Když vypuklo Pražské povstání, začali se sousedé stavět proti sobě. „Tak jsme poznali, že se něco děje,“ vzpomíná paní Alena na první chvilky povstání. „Když nějací hoši začali přemalovávat německé nápisy na ulici Plzeňská.“ Německá odpověď ale na sebe nenechala dlouho čekat.

„Nějaký mladý esesák se zabarikádoval na půdě zubaře, který žil naproti od nás, a střílel na každého, kdo vystrčil paty z domu,“ popisuje. Její tatínek a strýc se chtěli dostat k rozhlasu, kde se bojovalo, kdykoli se ale pokusili dostat ven, začal po nich mladík střílet.

O zbraně byla nouze

Zbyněk Mácha, kterému bylo tehdy sedmnáct let, se pokoušel do bojů také zapojit, mělo to však své komplikace. „Nemohli jsme sehnat žádné zbraně. Někde je vydávali, ale na nás nezbylo. Nakonec jsme s kamarádem sebrali starý Panzerfaust. Z toho ale taky nic nebylo, protože jsme nevěděli, jak s ním zacházet, a instrukce byly jen v němčině.“

Most Barikádníků – Trojský most šli bránit nejenom trojští muži, ale také ženy. Společně postavili přes 20 barikád, které pomohly zabránit německému protiútoku. V roce 1946 byl most na počest statečných Trojanů přejmenován na most Barikádníků.
Pražské povstání: pomoc vlasovců, zbraně v zoo i kapitulace zmařená policií

Zatímco za povstání padlo mnoho nevinných Čechů za oběť nacistické krutosti, ani samotní povstalci nebyli bez viny. Zvlášť po skončení bojů si někteří vylévali svou zlost za šest let okupace.

„To jsme byli na Smíchově a mně a nějakému klukovi přidělili skupinu německých civilistů. Měli jsme je odvést na shromaždiště a pro jistotu nám dali i zbraně,“ vzpomíná na konec války Alenin manžel Zbyněk Mácha. „A tenhle kluk, pořád na ty Němce nadával a kopal do nich, a bylo jedno, co jsem mu řekl, pořád na ně dorážel. Nakonec se jeden z nich dal na útěk a ten kluk ho zastřelil. Bylo to strašný.“

Český lev pro ruskou holčičku

Veselejší vzpomínky má Alena Máchová na vojáky Rudé armády, kteří na sklonku povstání dorazili do Prahy. „U nás se zastavila nějaká tankistická jednotka. Byli dost opilí, ale poměrně milí. Jeden si mě posadil na klín a říkal, že má takovou holčičku taky doma. Pak vyhrnul rukáv, na paži měl asi desatery hodinky a říkal mi, ať si jedny vyberu,“ vzpomíná paní Máchová.

Žádné si ale od něj nakonec nevzala. Vojákovi naopak darovala stříbrný přívěsek s českým lvem pro jeho holčičku. „Pak se mi všichni podepsali do deníčku, který mi ale pěkně umazali svýma špinavýma rukama,“ uzavírá.

Pražské povstání, lidé se zmocňovali zbraní
Hrůzy Pražského povstání: umučený esesák na lampě i teenageři se zbraněmi