„Je to přesně tak, lidé, co k nám přijdou se mnohdy pokládají za praprapravnuky napolenského vojáka a nebo doufají, že v jejich žilách koluje modrá krev. Většinou se však ukáže, že to pravda není. Musíme si holt přiznat, že velká část z nás měla za potomky sedláky a řemeslníky,“ říká předseda společnosti Martin Slaboch a zve nás do nás do malé místnosti, která snad kdysi bývala kočárkárnou. „Lidé se nás ptají, jak je možné, že nesídlíme někde v centru Prahy. Ale jsme spolek a máme peníze jen od členů, takže si to nemůžeme dovolit. Tady platíme pár tisíc měsíčně,“ vysvětluje. V tmavé místnosti sedí za knihami asi dvacítka zvědavců. Přišli si nechat poradit od odborníků, učí se písmo starých kronik a nebo se jen chtěli rozvzpomenout na své předky a využili dne otevřených dveří.

„Sestavování rodokmenů je vlastně koníček na celý život. Člověk se mu může věnovat třicet let a i potom objevit něco nového,“ říká Slaboch. Sám je toho příkladem. Při pátrání po svých kořenech se dostal až do roku 1680. Dál než do doby třicetileté války to jde těžko. Neexistovaly totiž kroniky a lidé si říkali přezdívkami. Jak sám přiznává, při bádání ho překvapilo nejen čím byli jeho předci, nýbrž i to, že polovina dětí v té době umírala.

Ale zpátky k prvním krůčkům, my jsme ještě začátečníci. „Co udělat jako první? Pokud se chceme o rodu dozvědět, co nejvíc, měli bychom navštívit nejstarší příbuzné, prohledat půdy, najít rodné listy, parte a ostatní dokumenty a potom už zamířit do matrik,“ radí členka genealogické společnosti s krásným křestním jménem Filoména, paní Jičínská. Právě jméno Filoména ji kdysi přimělo, aby se o svůj rod začala více zajímat.

„První Filoména byla prababička mojí maminky, byla dcerou svatovítského kostelníka a kolem roku 1850 se potom toto jméno stalo velmi moderní, protože Filoménu zrovna svatořečili,“ prozrazuje. Čím zvláštňější jméno člověk má, tím lehčí cestu musí ujít. „My jsme měli v rodě nějaké Nováky, pocházeli z Nové Huti a když jsem se jich snažila v soupisech, které si tehdy psali faráři, dopátrat, byla to opravdu detektivka. Rodin Nováků tam totiž bylo asi devatenáct,“ dodává.

To Martin Slaboch patří mezi šťastnější. Jeho příjmení nepatří mezi obvyklé, a tak se mu díky tomu podařilo dopátrat i žijící příbuzné z Argentiny nebo USA.

„Samozřejmě v tom mi hodně pomohl internet. Našel jsem asi stovku známých. Většina z nich z Česka, ale dopátral jsem i příbuzné s příjmením Slaboch v Argentině, USA a Švýcarsku. Ani neměli ponětí, že jejich příjmení je vlastně české. Česky pochopitelně neuměli ani slovo,“ vypráví. Před dvěma lety se nakonec všichni sešli na Strahově a už se prý ptají, kdy bude další setkání.

Zájem lidí o rodinnou historii ale stoupá. To potvrdil i sobotní den otevřených dvěří. Do Stodůlek nakonec přišlo na šedesát zájemců. Mezi nimi i Přažanka Valérie Hoffmannová s rodiči. „To, že bych byla potomkem nějakých šlechticů si nemyslím, ale je to zajímavé zjistit, kdo byli naši předkové.“ Pokud si člověk chce nechat zjistit svůj rodopis na zakázku u specializované firmy, vyjde ho to na dvacet až třicet tisíc korun, v genealogické společnosti ale víc jak peníze potřebujete trpělivost. Bádání po předcích totiž bude v kronikách vyžadovat nejen znalost starého písma, ale také němčiny nebo latiny. Více najdete na www.genealogie.cz