Už jen z celkového počtu více jak milionu obyvatel si o množství těchto mimochodem velmi inteligentních hlodavců lze udělat obrázek, jak by to asi vypadalo, kdyby všichni z podzemí vylezli.

„Nikdy samozřejmě nelze jejich aktuální počet určit, stejně tak, kolik jich deratizace vyhubila," uvedl Tomáš Mrázek, mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací (PVK). K hubení potkanů PVK používají přípravek Hubex - jsou to požerové nástrahy vhodné do vlhkého prostředí. Ty obsahují pekařské drobky, šrot, kukuřici, čokoládu, tuk a účinnou látku antikoagulant.

Deratizace tak potrvá do konce letošního října. PVK předpokládá, že v letošním roce uloží na 14 tisíc kilogramů nástrah a tím ošetří stejný počet kanalizačních vstupů. Pražská kanalizační síť je domovem několika milionů potkanů. Pravidelnou deratizací se daří udržovat jejich počet na přiměřené úrovni. 

Mnoho potkanů je také okolo popelnic a v neošetřované zeleni, kam obyvatelé vyhazují odpadky.

Stavební ruch vyhání potkany z podzemí

Rovněž zvýšený stavební ruch vyhání potkany z kanalizace na povrch. „Největší výskyt potkanů jsme letos zaznamenali na Jižním Městě, v Praze 10 v okolí Botiče, na Barrandově, v okolí polikliniky na Budějovické či u stanice metra B Národní třída, která prochází rekonstrukcí," specifikoval Tomáš Mrázek s tím, že první přijdou na řadu lokality v městských částech Praha 1 až 3.

Podle dostupných informací údajně vůbec první organizovaná plošná deratizace se datuje z konce dvacátých let minulého století  tehdejší primátor Karel Baxa prý přikázal, aby „do stok veškerých návnady arzénové vhozeny byly a sprostá havěť tam v míru a pokoji pošla."

K tomuto rozhodnutí primátor dospěl po zjištění, co takový potkan dovede, když v časté přítomnosti člověka ztrácí přirozenou plachost. Mnoho těchto hlodavců se totiž nastěhovalo do dělnických kolonií na Žižkově nebo Záběhlic. Případy napadených lidí byly stále častější a co víc - hlodavec výrazně ztrácel i přirozeného predátora. Mnohdy jich v koloniích bylo víc než koček nebo psů.

Krysy skoro vyhynuly

Veřejnost od nepaměti zaměňovala potkany s krysami. Dnes je krysa na seznamu téměř vyhynulých druhů a důvod jejich geometrického úbytku není stále objasněn.

„Je několik alternativ tohoto mizejícího hlodavce. Jedna z nich předpokládá postupnou genetickou změnu, způsobenou takzvaným příbuzenským pářením. Ta potom v průběhu staletí zřejmě zapříčinila vrhy mrtvých mláďat. Někdy si prostě pomůže sama příroda," míní zoolog Radomír Dvořák. Ještě dříve, zejména ve středověku se o regulaci počtu potkanů starali takzvaní krysaři. Ti pomocí různých nástrah a návnad tuto havěť lovili a usmrcovali.

Krysaře zaměstnávala Praha od středověku. Od konce 19. století pak bylo toto řemeslo organizačně začleněno pod Kanalisační úřad královského hlavního města Prahy. Nemělo však pouze poslání likvidační, ale i osvětové. Z vyhlášky Kanalisačního úřadu podepsané náměstkem pražského primátora z 30. let 20. století vyplývá, jak by se měli občané chovat, aby výskyt těchto hlodavců byl co nejmenší. Většina uvedených zásad platí dodnes.

Potkani mají své ochutnavače

Co rovněž stále platí, je, že potkani jsou obdařeni vysokou inteligencí. Podle zoologů si totiž jistou regulaci počtu udržují sami. Vždy prý rozpoznají, kdy v otázce potravy mají období hojnosti a kdy naopak nikoliv. Podle toho se množí. Paradoxně potkanům nevadí nedostatek potravy. Dokonce v dobách nedostatku je prý jejich kondice mnohem lepší. Což se ovšem nedá očekávat ve velkoměstech, které produkují tisíce tun odpadků denně.

Tato přemíra dostupné potravy v městských aglomeracích však možnost samoregulace počtu potkaních kolonií již dávno potlačila. Přesto pro jejich přežití zde pořád hrají zásadní roli takzvaní ochutnávači v hierarchii potkanů jsou na nejnižším stupni. Při objevu  neznámé potravy jsou to často oni, kdo ji okusí jako první. Pokud tento „test" v prvních hodinách přežijí, pak ochutná i zbytek početné skupiny.

„Moderní nástrahy s tím už počítají. Přípravek obsahuje účinnou látku Warfarin, která způsobuje po několik dnů postupné vnitřní krvácení. Potkan je pak zmatený, malátný, obvykle někam zaleze nebo naopak z kanálu vyleze na povrch a asi za pět až osm dní pojde," popisuje Tomáš Mrázek.

Práci deratizátorům ztěžují zbytky jídla

Deratizátoři denně ošetří průměrně až 80 vytipovaných kanálů. Na jeden kanál se dává vždy 1 kilogram Hubexu. Likvidace potkanů stojí PVK ročně zhruba 5 milionů korun a deratizátoři ošetří asi 18 tisíc kanálů. Velkým problémem pro kanalizaci a zejména deratizátory jsou zbytky jídla, které se dostanou do kanalizace. Nakrmení potkani pak vlastně nemají chuť na Hubex.

Práci deratizátorům ztrpčují také drtiče odpadků používané v kuchyních. „Potkani tak mají v kanálech dobré podmínky k životu a vyhubit je v Praze je vlastně téměř nemožné," doplnil mluvčí PVK Tomáš Mrázek.

Čtyřiceticentimetrový potkan se zabydlel ve stockholmské kuchyni

Celková délka pražské stokové sítě je 3 637 kilometrů, na niž bylo v roce 2013 napojeno 1,22 milionů obyvatel. Číselné údaje tak vybízí k představě, že životní prostor mají potkani přímo královský. Lze proto jen doufat, že se v pražských podmínkách nevyskytne takový extrém potkaního velikána jako ve švédském Stockholmu.

Tam více jak čtyřiceticentimetrový hlodavec vyděsil rodinu, když se objevil v jejich kuchyni. Před obřím potkanem prý zděšeně prchla i kočka a k odchodu se zrovna neměl. Jeho likvidaci museli provést až přivolaní odborníci na hubení škůdců.

Co všechno potkan dovede
Tento městský nezdolný hlodavec přežije pád z výšky 15 metrů, nebo zvládne plavat 3 dny v kuse. Jeho organismus se dovede přizpůsobovat i některým standardním jedům. Vypracoval si na to několik strategií, které se ale v různém prostředí mění a vyvíjí. Množí se však neskutečnou rychlostí.

Samice se může během šestihodinového období plodnostispářit až s 500 samci, za rok je to 15krát. Potkani se mohou pářit od věku tří měsíců až do smrti umírají ve věku zhruba tří let. Pouhý jeden pár tak za jediný rok může zplodit a přivést na svět až neuvěřitelných 2 tisíce mláďat.

Čím je potkan člověku nebezpečný
Potkani dokáží společnými silami zabít i mnohem větší kořist, než jsou oni sami, dokonce i člověka. Krom toho přenášejí pěknou řádku nakažlivých nemocí. Například Weilovu žloutenku, leptospirózu, salmonelózu, myší tyfus, tuberkulózu, krysí skvrnivku a také tularemii.

Mají však na svědomí také morovou epidemii v Evropě; právě kvůli krysám se černá smrt rozšířila po světě tak rychle. Zemřelo na ni 25 milionů lidí - prakticky celá třetina Evropy. Potkani však také útočí přímo na člověka. Stává se to spíše v rozvojových zemí, údajně nejčastěji v Indii. Podle studie z roku 1945 potkanům extrémně chutná lidská krev, dokonce si na ní mohou vybudovat závislost.