Na pomezí Nového Města a Karlína, v místech dnešního nevzhledného, bezdomovci a narkomany využívaného parku pod magistrálou, stávalo v letech 1875 až 1985 honosné nádraží Praha-Těšnov. To bylo dlouhou dobu nazývané také jako Denisovo, po slavném francouzském historikovi Ernstu Denisovi, zabývajícím se českými dějinami. Patřilo k nejkrásnějším v Evropě.

Dne 1. července 1972 z něj vyjel poslední vlak. Ten vlak nesl číslo 1115 a odvezla ho turnovská parní lokomotiva. Uvolnil místo dělníkům, kteří začali postupně rozebírat kolejiště pro výstavbu severojižní magistrály.

„Nádraží vzniklo jako stanice Rakouské severozápadní dráhy, spojující Vídeň s Berlínem. Její hlavní trasa míjela Prahu a vedla z Nymburka přes Mělník k Děčínu a dále do Saska. Do Prahy byla postavena alespoň odbočná trať, končící na Těšnově. Nádraží bylo údajně postaveno ve velkém stylu jako odčinění za hřích, že dráha Prahu míjela,“ vypráví sběratel a milovník železniční historie Jaroslav Palas z Prahy 3.

Tři dráhy na sever

Nádraží tvořil komplex novorenesančních budov, vybudovaných podle návrhu českého architekta Karla Schlimpa, profesora na vídeňské technice. Dominantní byla střední trojkřídlá budova, široká 115 metrů.

Impozantnost výpravní budovy osobního těšnovského nádraží vyvažovala strohost přilehlého kolejiště, které mělo jen tři dopravní koleje. Z té první odjížděly vlaky na Turnov, z druhé na Nymburk a třetí sloužila pro všechny přijíždějící vlaky jako výstupní. Soupravy těchto vlaků musely být bezprostředně po vystoupení cestujících odtaženy do přednádražních prostor u Negrelliho viaduktu, aby uvolnily prostor pro další přijíždějící vlak.

Od přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy se plánovala výstavba magistrály, se přemýšlelo, co s nádražím, které částečně stálo stavbě v cestě. Byly zpracovány studie na záchranu budovy jejím pootočením a následným využitím například pro městské muzeum, tržnici, archiv nebo studentskou menzu. Nic z toho se ale neuskutečnilo a uzavřené nádraží postupně chátralo.

Místo rekonstrukce přišel odstřel

Počátkem 70. let bylo v souvislosti s výstavbou magistrály zbořeno severní křídlo budovy. I přes tento zásah bylo v roce 1978 nádraží Těšnov pro své výtvarné hodnoty zapsáno do první kategorie Státního seznamu nemovitých kulturních památek. Nakonec bylo ale rozhodnuto o likvidaci objektu jako nejjednodušší řešení. I když zbývající část památky magistrále již v cestě nestála, bylo by ji třeba zrekonstruovat. Před definitivní demolicí byl objekt odstrojen, byly odmontovány předměty umělecké a architektonické výzdoby a přeneseny do depozitářů Muzea hlavního města Prahy a Národního muzea, aby byla 16. března 1985 budova odstřelena.

„Odstřel nádraží se stal symbolem zvůle komunistického režimu k památkám,“ zakončil Palas.