Pražský deník se o víkendu vydal na jednu z okružních jízd, kde pro vás vyzpovídal průvodce Vojtu Straku, který jako brigádník jezdí s autobusy už skoro dva roky.

Vojto, pojedeme zelenou trasu. Co to konkrétně znamená?

Jezdíme celkem tři trasy. Zelená je hlavní, autobusy projíždějí Václavák, Staromák, Pražský hrad… Je to ta nejdůležitější trasa po památkách, kterou využívají cizinci nejvíce. Pak máme červenou trasu, což je Vyšehrad a Žižkov. Žlutá je pak Anděl, to je trasa hlavně kvůli lidem, které vyzvedáváme z jejich hotelů.

Jaká časová pásma máte v autobusech? Je to podobné MHD?

Lidé si koupí jízdenku na 24 nebo 48 hodin. A to srovnání s hromadnou dopravou je trefné. Navíc to mají ale s komentářem
k jednotlivým památkám, kolem kterých projíždíme.

A jak už anglický název napovídá, lidé mohou naskočit a vyskočit…

Přesně tak. Někteří ale nevyskakují a drží se svých míst jak klíšťata. (smích) Speciálně když je dopravní špička, což se stává hodně o víkendech a cizinců je více, tak když vidí lidé, že se na zastávkách někdo nedostal do autobusu, tak o to více se svých míst drží. Ale většinu času to funguje tak, že lidé nastupují a vystupují, poznávají památky…

Kdo autobusy využívá nejčastěji?

Spíše starší lidé - kolem padesátky, šedesátky. Co se pak týče národností, hlavně tu jezdí anglicky mluvící následovaní Indy a španělsky mluvícími. 
A o Vánocích a přes celou zimu dominují Rusové. Nejvíce proto uplatním angličtinu a španělštinu. A občas němčinu.

Cizinci mají sluchátka, takže sám jim aktivně během cesty nic neříkáte. Chodí za vámi přesto s nějakými dotazy?

Je jich poměrně dost. A některé jsou opravdu zajímavé… Nedávno přišel nějaký pán z americké sekulární organizace a zeptal se na dotaz, který mě vážně zaskočil. Prý jaká je v Čechách nejateističtější socha? Chvilku jsem přemýšlel, to jsme zrovna projížděli od Staromáku, tak jsem mu ukázal na sochu Davida Černého… Sice to asi nebylo úplně ono, ale řekl jsem mu, že takovou sochu by církev asi neschvalovala… Jsou otázky a otázky. Některé člověka překvapí, při jiných jen nevěřícně kouká…

Například…?

Vyjedeme na kopec na Pražský hrad a lidé se mě zeptají, kde je tady loď. (smích) Dost lidí si také myslí, že je Česká republika Československo. U Američanů bych to možná ještě omluvil, ale když to řekne Francouz, tak je to trošku zvláštní… (do hovoru se vloží řidič Miloš: Nebo také nestudují mapky, které jim dáváme. Tam jsou všechny informace, kde jsou zastávky, kdy jezdí lodě po Vltavě, kudy vedou jednotlivé trasy našich autobusů… A když jim jeden Vojtův kolega po palbě dotazů slušně řekl, že to mají v té mapce všechno napsané, tak dáma řekla: Ale my máme dovolenou… Mají dovolenou, a tak zkrátka vypínají mozek)

Jaké národnosti máte v oblibě?

Kanaďany, Australany… Naopak na druhé straně žebříčku jsou Indové. Ti se ptají se na každou hloupost typu: Když jsme projeli zastávkami jedna, dva, tři, čtyři a pět, bude následovat šest? A třeba v dopravních špičkách, kdy se stává, že se lidé hned do prvního autobusu nevejdou, tak Indové jsou schopní například postavit svou těhotnou ženu před autobus a řeknou, že když je nevezmeme, tak neodjedeme. Z toho pak vznikají občas stresové situace…

Takže taková trochu adrenalinová brigáda…

Většinu času je to v pohodě, ale když se to sejde, je hodně lidí, tak se nám třeba stává, že se tu lidé perou o místo. Poslední bitva byla Ind versus Němec.

A kdo to vyhrál?

Vyhrál sice Němec, pak ale strategicky ustoupil řvaní Inda (smích).