„V sobotu jsme byli se ženou v lese na houbách. Najednou ji rozbolelo bříško. Tušili jsme, že je zle,“ vrací se Zákostelecký zpátky v čase. Marcela nejprve zamířila do příbramské nemocnice, odtud pak putovala do porodnice U Apolináře v Praze 2.

Metoda prospívá i rodičům

O den později, v neděli 27. září, přišla na svět císařským řezem dvojčátka Honzík s Tomáškem. „První týden po narození byl šílený. Když jsem byl doma, cítil jsem bezmoc. Když jsem je viděl v inkubátoru, byl jsem zase bezradný.“

Po týdnu, když se dvojčátka stabilizovala, nabídl personál porodnice rodičům tzv. „klokánkování.“

Klokánkování v praxi

Jan Zákostelecký a jeho manželka zahřívají svá dvojčata a tlukotem srdce je uklidňují.Zdroj: Facebook/Gynekologicko-porodnická klinika v Apolinářské

„Tato zdánlivě banální metoda má na nedonošené děti velký, až zázračný vliv. Miminko je přikládáno na holý hrudník mezi prsy matky nebo otce a je přikryté teplými dekami nebo i oděvem rodičů, čímž se vytvoří jakási klokaní kapsa,“ popsala Pražskému deníku Michaela Kolářová, vrchní sestra z Neonatologického oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky v Apolinářské.

Těsným kontaktem se simuluje prostředí dítěte v děloze. Teplo a tlukot srdce rodiče je pro dítě uklidňující.

„Dítě klidněji dýchá, má stabilnější srdeční akci, můžeme vidět i v obličeji, jak je spokojené. Doba klokánkování je obecně doporučovaná alespoň 2 hodiny vcelku, častá manipulace s dítětem narušuje jeho spánkový režim,“ vysvětluje Kolářová. Metoda však prospívá nejen dítěti, ale i rodičům. Pomáhá zejména v budování citové vazby.

Vznik díky náhodě

Paradoxem je, že klokánkování vzniklo vlastně úplně náhodou. Kvůli nedostatku inkubátorů v kolumbijské Bogotě v roce 1978. Postupně se pak tato metoda rozšířila i do dalších států a v roce 2003 byla oficiálně uznána WHO. Do České republiky dorazila roku 1998.

Podle Kolářové aplikují klokánkování více rodičky. „Nicméně je to přirozené i pro tatínky. Ti mají však většinou ze začátku větší ostych, musíme je pobízet.“

Vánoce budou také v porodnici

Jan Zákostelecký byl z těch, kteří neváhali. „Mé první klokánkování? Bylo to úžasné, neuvěřitelná vzpruha. Cítil jsem nepopsatelné pouto.“

Klokánkování provádí každý měsíc v porodnici cca 40 rodičů. „Tím, že je pan Zákostelecký ale tatínkem dvojčat, jsou zapotřebí oba rodiče. Ani jeden z chlapců není o tuto metodu ochuzen a mohou si ho užívat denně. Navíc je patrné, že si tatínek klokánkování opravdu užívá,“ říká vrchní sestra.

A užívat si ho bude ještě minimálně měsíc. „Den co den vstávám do práce na čtvrtou, po osmi hodinách vyrážím za dvojčátky. Kolem třetí jsem v porodnici a začínám klokánkovat,“ vypráví Zákostelecký, který se živí jako kvalitář ovoce a zeleniny.

A jak budou vypadat jeho Vánoce? „Strávíme je se ženou v porodnici s našimi dvojčátky. A také se sestřičkami. Jsou pro nás za všechno, co pro nás dělají andělé.“