Vstřícný personál, který má na klientku dostatek času. Neodcizené, intimnější prostředí menšího ústavu a větší možnosti volby během porodu volba polohy, omezení rutinních zákroků (např. nástřihy nebo klystýr pozn. redakce), možnost každý zákrok předem probrat atd.

Porodnice láká klientelu na nabídku nadstandardních služeb 

To jsou nejčastěji zmiňované důvody, které k nám přivádějí ženy z Prahy,“ uvádí primář neratovické porodnice Stanislav Martan. A jeho rakovnický kolega Radek Poláček dodává: „Preferujeme v podstatě přirozené porody. Maximálně respektujeme porodní plány rodiček, pokud nepřekračují naše limity. Umožňujeme například porod do vody. A máme skvělé asistentky, za kterými ženy jezdí.“ Porodnice v Mělníku zase láká klientelu velkou nabídkou různých nadstandardních služeb například masáže během porodu. A přítomnost otců u porodu tam dosahuje nezvykle vysokých 90 %.

Pražačky loni představovaly víc než dvě třetiny všech rodiček v Neratovicích. V Rakovníku pak zhruba polovinu a v Mělníku přibližně čtvrtinu. Představitelé výrazně větších pražských porodnic ale důrazně odmítají image neosobních „továren na děti“, která je jim někdy přisuzována.

Odliv za alternativou je spíše sporadický 

Také v Praze se prý snaží neustále vylepšovat služby a držet krok s moderními trendy. „Odliv rodiček za alternativním přístupem zaznamenáváme velmi sporadicky. Jedná se o rodičky velmi upnuté na přirozený způsob porodu, bez ochoty komunikovat s personálem a v případě potřeby přistoupit na kompromisy. I my se snažíme rodičkám vyhovět v jejich přáních a pokud to průběh porodu dovolí, tak do něj nijak nezasahujeme. V současné době jsme také schopni všechny novorozence ošetřit přímo na porodnickém boxu,“ podotýká Petr Kolek, primář Thomayerovy nemocnice.

Podle statistik počty porodů ve zmiňovaných ústavech meziročně stoupají nebo přinejmenším stagnují. Řada porodnic tak naráží na své kapacitní limity a to zejména v Praze, kde jsou registrace k porodu samozřejmostí.

Registrace nedávno zavedli i v Rakovníku

„V Praze je 6 porodnických zařízení a ročně se narodí okolo 18 000 dětí, ve středních Čechách je 12 porodnických zařízení a narodí se pouze něco okolo 12 000 dětí,“ upozorňuje v té souvislosti vedoucí perinatologického centra z porodnice „U Apolináře“ Antonín Pařízek. Registrace nedávno zavedli i v Rakovníku a to právě kvůli zvýšenému „přílivu“ přespolních rodiček.

Mnoho obyvatelek Prahy ale na možnost vyjíždět k porodu do desítky kilometrů vzdáleného maloměsta pochopitelně vůbec nepomyslí. Třeba v Praze žijící Polka Anna, kterou nedávno odvezl i s českým partnerem k porodu taxík, protože nevlastní auto: „Do Thomayerovy nemocnice jsem byla odeslána na předporodní vyšetření a při té příležitosti jsem se tam rovnou zaregistrovala k porodu. Později jsem zvažovala, jestli to byla dobrá volba, protože porodnice není asi úplně vyhlášená, ale rozhodla jsem se zůstat. Nakonec jsem byla spokojená, průběh porodu i přístup personálu byl naprosto bezproblémový.“

Rozdíly nejsou nijak závratné 

Určitá zjevná rivalita mezi pražskými a mimopražskými porodnicemi je možná trochu umělá. Například vyšší podíl císařských řezů v Praze, který je někdy z „alternativního tábora“ kritizovaný jako důkaz záměrného urychlování přirozeného procesu, má prozaické vysvětlení: jde o specializovaná pracoviště, kam se převážejí komplikované případy včetně předčasných porodů.

A rozdíly navíc nejsou nijak závratné. Na druhou stranu ani převozy žen, které vyjely rodit za Prahu a následně musely být v Praze kvůli komplikacím hospitalizované, nejsou příliš časté. Například v minulém roce byl ale počet takových případů podle zjištění redakce Pražského deníku zanedbatelný.

Porody v Praze. Infografika.