„Měla jsem neuvěřitelně živý sen, ve kterém jsem dělala sestřičku u nedonošených novorozenců. Druhý den jsem šla a podala si přihlášku na studium ošetřovatelství,“ vypravuje pětačtyřicetiletá porodní asistentka.

Hlavně být máma

Studovala v Austrálii, následně pracovala jako registrovaná sestra v Tasmánii. A potom přišlo těhotenství. Přesto se toužila dále vzdělávat.

„Postgraduální studium neonatologie bylo časově příliš náročné, chtěla jsem být s miminkem doma. Našla jsem si však postgraduální studium na porodní asistentku. Tento program byl rozložený na dva roky. A mně to umožnilo být hlavně máma.“

První přednášku absolvovala v únoru 2006. Ve 36. týdnu těhotenství… Po dokončení postgraduálního studia začala pracovat v královské nemocnici v Hobartu. „Bylo tam i porodní centrum pro nízkorizikové ženy, které si přály porodit bez jakékoliv intervence, jen se svou asistentkou.“

V roce 2012 zavál osud Markétu zpátky do Čech. Po téměř osmnácti letech. „Byl to trochu šok. Byla jsem tenkrát na mateřské se svou třetí ratolestí a pomalu poznávala kulturu porodnictví v Česku.“

Všechno pro ni ale nebylo úplně nové. V roce 2008 si zajela domů porodit dceru. „A zažila jsem si, jaké to je, být přes veškeré své znalosti v rukách druhých. Vybavuji si pocit bezmoci a nejistoty, porod v poloze, kterou jsem nechtěla, oxytocin na porod placenty bez možnosti, že se mohu sama rozhodnout, manipulaci, která vás donutí narušit bonding a dát dítě k vyšetření…“

Už během mateřské začala doprovázet ženy do různých porodnic a poskytovat služby duly. Trvalo další dva roky, než prošla celým aprobačním procesem uznání vzdělání a sérií zkoušek a praxe, než se stala porodní asistentkou.

Když se před osmi lety natrvalo přestěhovala zpátky, hledala organizaci pro porodní asistentky. A našla UNIPU. „Organizace vytváří jednotný hlas, podporuje vzdělávání i kontakt s komunitou,“ popisuje Markéta důvody, proč do neziskovky vstoupila. „UNIPA se stala jakousi mojí profesní rodinou.“

Porodem nic nekončí

A jaká je tedy náplň její práce? První setkání s těhotnými ženami je zaměřené především na seznámení, sdílení představ a přání týkajících se těhotenství i porodu.

„Velké téma - hlavně v posledních týdnech těhotenství - bývá i optimální poloha děťátka a jak ji podpořit. V období kolem termínu pak držím ženám pohotovost, což znamená, že jsem jim k dispozici vlastně neustále… Někdy dělám také kontroly u žen doma při samotném začátku porodu, pokud si nejsou třeba jisté, kdy jet do porodnice.“

Během porodu poskytuje nejen zdravotní péči, ale je oporou rodičce i jejímu partnerovi. A samotným porodem nic nekončí. „Při poporodních návštěvách kontroluji stav ženy a novorozeňátka, odebírám novorozenecký screeningový test nebo pomáhám s kojením.“

Podle Markéty Scott Gasparové se v naší zemi poskytuje primárně péče systémová - tedy se žena přizpůsobuje tomu, co ji náš hlavní systém zdravotní péče umožní a dovolí.

„Pro mě bylo vždy naprosto zásadní respektovat jedinečnost a intimitu chvíle zrození. Nikdy jsem nechtěla, aby byl porod jen číslo, ale vždy součást příběhu. Kolikrát člověk za život porodí? Někdo třeba jen jednou. A tohle je jeho moment. Jeho zázrak. Jeho naplnění.“

UNIPA - Unie porodních asistentek
* Profesní organizace sdružuje asistentky a studentky porodní asistence v České republice.
* Zaměřuje se na zlepšování profesního prostředí porodních asistentek. Dále se aktivity neziskovky rozšířily také směrem k péči o matku a dítě.
* Roční provoz organizace stojí přibližně 1,9 milionů korun.