Sousoší tam vztyčili v polovině 19. století na počest zesnulého maršála a šlechtice. Brzy po vzniku Československa putoval symbol Habsburské monarchie do Lapidária Národního muzea.

Loni v létě se radní Prahy 1 jednomyslně vyslovili pro opětovné umístění díla na Malostranské náměstí v rámci jeho celkové rekonstrukce. Na březnové zastupitelstvo hlavního města pak přišla petice občanů za návrat sousoší na původní místo. Aktivistka Pavla Picková naproti tomu v dopise nedávno adresovaném představitelům centrální městské části zdůvodnila, proč by se Radecký rozhodně na Malou Stranu vracet neměl.

„Někteří zastánci instalace pomníku věří, že onen v německém prostředí vyrostlý rakouský maršál, který, když mu v bitvě hodně teklo do bot, zavelel vojákům i česky, přispěl k jakémusi zviditelnění Čechů. Méně se však uvádí, že mnohým jiným poslouží instalace pomníku jako prostředek k vyřizování si účtů se skutečnými či domnělými ideovými odpůrci,“ napsala Picková, podle které Radecký nebyl nezištným obráncem nezávislosti a svobody, nýbrž dobře placeným služebníkem imperiální dynastie.

Nenaštvěte Italy

Případné naplnění záměru Prahy 1 označila jeho kritička za plýtvání energií a penězi ve prospěch symbolu „okupační moci“. Poukázala při tom také na klíčovou roli Radeckého v krvavém potlačení národně-osvobozeneckých hnutí na severu Itálie a zároveň na blízkost italské ambasády u zamýšleného umístění sochy. „Je podivné, že v dnešní době, kdy se na jedné straně mluví o demokracii a v médiích se zapovídají násilné akce, se má na jednom z hlavních náměstí země oslavovat někdo, kdo přispíval ke zvyšování mezinárodního napětí a dá se z některých stran označit za katana nebo masového vraha,“ dodala.

Podobné argumenty uvedl pro Českou televizi historik Národního muzea Ondřej Táborský. „S ohledem na snahu o porozumění v rámci Evropy bychom neměli dávat do prostoru pomníky, které by mohly budit vášně. Zvlášť s ohledem na to, že do Prahy jezdí velké množství italských turistů,“ řekl Táborský.

Jiný historik a zároveň zastupitel Prahy 1 naproti tomu označil důvody uvedené v dopisu za „úhel pohledu“, který nepříliš zohledňuje kontext doby a situace, v níž Radecký existoval. „Kolik byste řekla, že nechal vojevůdce Napoleon Bonaparte zabít lidí? A jak je dnes Francouzi oslavován a kde je triumfálně pohřben… Nevím, jaký názor byste měla např. na generála Ludvíka Svobodu, po kterém je v Praze pojmenováno nábřeží,“ reagoval Karel Ulm (TOP 09).

Jednotný názor na věc nemají ani opoziční zastupitelé. „Pro umístění pomníku Radeckého nejsem, vidím v tom další nástroj rozdělování společnosti a prosazování partikulárních zájmů,“ napsal Petr Kučera (Zelení). Šéfka klubu Praha 1 sobě, vítězného uskupení v posledních volbách, zaujala opačný postoj. „Váš pohled nesdílím, především v bodech, že stavba pomníku rozděluje společnost, vyvolá opovržení u značné části zahraničních návštěvníků a navíc to vyústí ke zhoršení vztahů s Itálií,“ napsala Amálka Počarovská.

Bez Denise Radecký ne

Smířlivější pozici zaujímá zastupitel opozičních Pirátů Tomáš Vích. Ten je zároveň architektem a spoluautorem soutěžního návrhu z roku 2014, který do prostoru náměstí vrací jak Radeckého, tak sochu francouzského bohemista Ernesta Denise. Ta obývala prostor po Radeckém do roku 1941, kdy ji strhli nacisté. „Instalace pomníků je skvělá věc, pokud vypráví plasticky naši historii. Dělá-li však dojem, že si více vážíme rakouského absolutismu než demokratického Československa, nelze s ní souhlasit,“ poznamenal Vích s tím, že bez Denise Radeckého v žádném případě nepodpoří. „Já to nevidím dnes již tak dramaticky, ale rozumím, že měl Masaryk potřebu pomník Radeckého odstranit,“ prohlásil také Vích.

Projekt rekonstrukce Malostranského náměstí je nyní ve fázi výběru dodavatele stavby. Vítězný projekt s návratem Radeckého nepočítá, ale podle primátorova náměstka pro územní rozvoj Petra Hlaváčka (Spojené síly pro Prahu/TOP 09) to teoreticky nebrání začlenění pomníku v průběhu přestavby nebo i po jejím dokončení. V pražském zastupitelstvu se podle našich informací zatím projednání záměru nechystá.