Impulzem ke zřízení monumentu se v listopadu 1889 stala diskuse v zemském sněmu, v níž šlo o umístění Husovy pamětní desky na budově Národního muzea.

Když však šlechtic Karel Schwarzenberg označil husitské hnutí za „komunismus 15. století" a řekl, že „mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, však bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů", vyvolalo to u jeho oponentů kromě silně nesouhlasné reakce i rozhodnutí postavit Husovi místo pouhé desky rovnou celý pomník. Záhy vznikl spolek pro jeho výstavbu i veřejná sbírka.

První soutěž na podobu monumentu byla vypsána v roce 1891. Vítězný návrh Viléma Amorta měl stát na Malém náměstí, ale nakonec nebyl realizován. Druhou soutěž, v níž už se počítalo s instalací na Staroměstské náměstí, vyhrál v lednu 1901 tandem Ladislav Šaloun – Antonín Pfeifer.

Není bez zajímavosti, že Šaloun, podobně jako řada dalších, nebyl z vybraného místa nadšený a raději by býval své dílo umístil na Karlovo náměstí. K hojně diskutovaným možnostem patřilo i umístění pomníku na Betlémské nebo na Václavské náměstí.

Dohady o podobě pomníku

Poté, co byl v létě 1903 položen základní kámen pomníku, střety o jeho podobu pokračovaly. Nešlo zdaleka jen o umělecké spory, do diskusí se ve velké míře promítaly i rozdílné představy zaangažovaných osobností o české národní minulosti.

Původní Šalounův návrh, na němž byl Hus zachycen na hranici a se skloněnou hlavou, se postupně měnil, až získal svou dnešní podobu.

Na definitivní sochařské podobě pomníku, určené pro odlití do bronzu, pracoval Šaloun od roku 1910. Tehdy byla také schválena architektonická podoba pomníku dle návrhu Antonína Pfeiffera.

Pomátka po rekonstrukci

Pomník, který nedávno prošel kompletní rekonstrukcí, tvoří komplex monumentálního bronzového sousoší a kamenné architektury, která zahrnuje i systém chodeb dvoupodlažního podzemí. Kolem dominantní postavy mistra Jana Husa jsou tři skupiny figur, které představují husity, pobělohorské exulanty a tzv. zadní skupina v čele s kojící matkou symbolizující znovuzrozený národ.

Sousoší je umístěno na mohutném žulovém podstavci, na kterém jsou vyryty nápisy, například část textu chorálu Ktož jsú boží bojovníci, který byl symbolem husitské revoluce. Nápisy, mísy na ohně a zábradlí ale pomník dostal až několik let po válce.

Plánované slavnostní odhalení pomníku v den 500. výročí Husovy smrti zhatila první světová válka. Slavnostní shromáždění bylo zakázáno, pomník byl odevzdán veřejnosti částečně nedokončený a jen symbolicky pokrytý květy, u pomníku stála policejní stráž, aby zabránila vystoupení případného řečníka.

V Praze se konalo jen několik menších shromáždění, například slavností valná hromada spolku pro postavení pomníku a slavnostní schůze na Univerzitě Karlově. Například budoucí československý prezident T. G. Masaryk měl v ten den přednášku o Janu Husovi v Ženevě.