Vadí lidem skloubení postů v celostátní a lokální politice?

Postupem času si český volič na souběh komunálních a senátorských či poslaneckých funkcí zvykl. Naopak to lidé často vnímají jako určitou výhodu a možnost politika být ombudsmanem pro místní témata na celostátní úrovni.

Do jaké míry?

V tomto ohledu se tolerance Čechů sice zvedla, ale pravdou je, že když funkcí přibývá, tak tolerance zase klesá.

Čtěte také: Senátor i radní. Politici rádi kombinují funkce

Nevadí to ani v případě, kdy se kromě zastupitele jedná o starostu či radního?

Zajímavé je, že ani v takových případech to voliči příliš netrestají. V Praze je klasickým příkladem starostka Prahy 2 Jana Černochová, která je zároveň starostkou a poslankyní. Voličstvo s tím žádný problém nemá. V momentě, kdy je člověk výrazný a řeší i místní témata, tak tolerance je vyšší.

Není problém s tím, že politici potom obě funkce nestíhají?

To skutečně problém být může. Je to ale hodně spojeno s aktivitou a schopnostmi daného politika. Voliči v každém případě hodně dají na místní témata, takže tam vždycky musí zůstat důraz na lokální problémy a jistý místní patriotismus. V momentě, kdy se vytratí, má politik problém. Je spojování komunálních a celostátních funkcí nový fenomén? V devadesátých letech tu byla taková představa, že by se celostátní a komunální politika míchat neměly a parlamentní mandát by měl být prací na plný úvazek. To se v poslední době proměnilo.

Jak se to projevuje?

Voliči naopak slyší na komunální a regionální úroveň. Takže vnímání se v průběhu času mění a lidé čím dál více věří na místní patriotismus a hájení místních témat.

Čím to je?

Lidi čím dál víc přitahuje místní či sousedská politika, která je více pragmatická a jde jí opravdu o lokální témata. Zjednodušeně o opravené školy, výstavbu infrastruktury a zkulturňování nejbližšího hmatatelného světa. Čím je téma voliči bezprostředně bližší a čím méně je zideologizované, tím je atraktivnější. Vyplývá to ze všeobecné skepse a zklamání z „velké" politiky.