Ukázalo se, že v obou případech usedli za řidítka 30letí muži, kteří na silných strojích neměli co pohledávat; správně se mohli prohánět leda tak na kolech. Porušili totiž zákazy řízení, vyslovené kvůli šoférským hříchům odhaleným v minulosti.

Každý zákrok je jiný

Jaká je vlastně taktika policejního zákroku směřujícího k zastavení uprchlíka na motocyklu? „Každý případ vyhodnocuje policista individuálně,“ sdělila Deníku Eva Kropáčová z policejního prezidia. Roli podle ní hraje posouzení řady okolností: proč řidič ujíždí, jakou rychlostí, na jak frekventované komunikaci, zda má spolujezdce…

V potaz je také třeba brát například riziková místa, jako jsou přechody pro chodce, doplnil Jindřich Komárek z Policejní akademie v Praze. Zdůraznil současně, že řidiči ujíždějící policejnímu pronásledování – a neplatí to jen pro jezdce na motocyklech – by měli mít na zřeteli, že řídí motorové vozidlo, které disponuje značnou kinetickou energií; proto je trestní zákoník považuje za zbraň.

Pro motorkáře je navíc důležité, že řidiči jednostopých vozidel patří v silničním provozu k těm zranitelnějším. K tomu ostatně přihlíží i výcvik policistů, jak si v podobných situacích počínat a jak reagovat na situaci, kdy řidič nerespektuje povinnost danou silničním zákonem: zastavit na výzvu policisty. Zákon o policii stanoví, že je třeba zajistit, aby nedošlo k ohrožení jiných lidí a aby život nebo zdraví osoby, proti které zákrok směřuje, byly ohroženy jen v nezbytné míře.

Zastavit, anebo honit?

Na základě vyhodnocení všech okolností se policista rozhodne, zda využije své zákonné oprávnění a použije prostředek k násilnému zastavení vozidla. K tomu podplukovník Komárek připomněl, že základním předpokladem je vždy přiměřenost.

„Policista při použití donucovacího prostředku dbá, aby osobě nezpůsobil újmu nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání,“ zdůraznil policejní pedagog. Neznamená to však, že by v určitých případech nebylo k zastavení ujíždějící motorky možno použít třeba zátarasu.

„Na druhou stranu lze po vyhodnocení situace přistoupit k pronásledování takzvaně na distanc, při kterém dojde ke snížení tlaku na pronásledovaného řidiče,“ doplnil Komárek. Zdůraznil, že vše záleží na konkrétních okolnostech. „Pokud je chování řidiče vyhodnoceno jako nebezpečné s potenciálem ohrozit životy a zdraví jiných osob, je třeba reagovat velmi rychle – tak, aby bylo toto riziko eliminováno na únosnou úroveň,“ konstatoval.

Vždy zhodnotit riziko

Komárek s Kropáčovou se shodují, že na zjištěný přestupek musí policista reagovat; nepřichází v úvahu, že by mávl rukou a nechal dotyčného ujet. I rozhodnutí zastavit stíhání ale může někdy padnout, slyšel Deník od hlídky dopraváků z rychlého passatu. Policisté vysvětlili, že se tak rozhodli ve chvíli, kdy rychlost vzrostla natolik, že pokračovat v honičce by už bylo neúměrně nebezpečné.