„Zmíněné datum bude vnímáno ještě jako prohlídka nového pohřebiště. Účast přislíbila radní Irena Ropková a zástupci radnice Prahy 8," uvedl Martin Červený, ředitel Správy pražských hřbitovů (SPH).

Podle ředitele Červeného je stejný způsob pohřbívání v některých skandinávských zemích. „Zájem veřejnosti je už nyní opravdu veliký," poznamenal s tím, že výše zájmu určí i další možnost tou je od příštího roku umožnit i ukládání nezpopelněných ostatků, nad které se vysadí strom.

V minulosti diskutovaná otázka, zda kapacita pražských hřbitovů vůbec odpovídá počtu obyvatel v souvislosti s každoroční úmrtností, není podle Martina Červeného až tak neřešitelná.

„V Praze se zatím vůbec nejvíc pohřbívá na Olšanských hřbitovech. Jsou rozděleny do dvou částí a jedna z nich, ta starší, má zatím zhruba polovinu nepronajatých hrobů. V naší správě máme devětadvacet hřbitovů a hrobových míst je víc jak dvě stě tisíc," doplnil ředitel Správy pražských hřbitovů.

Sepětí člověka s přírodou

Ďáblický hřbitov nabízí pro chvíle posledního rozloučení i rozptylovou louku. Nápad pro vznik Lesa vzpomínek coby unikátu pražského pohřebnictví se datuje do let minulých, realizace se dočkal právě nyní. „Toto nové ďáblické pohřebiště má v podstatě symbolizovat větší sepětí člověka s přírodou. Strom je proto víc než vhodný symbol," míní Martin Červený.

Kapacita hřbitovů je v Praze dostatečná, musí být i rezerva pro případ epidemie nebo jiné katastrofy. O některé hřbitovy, které byly původně vesnické, například v pražské Hostivaři nebo Bohnicích, je větší zájem, než jsou jejich možnosti.

Ne pro každého

Na Olšanech bude nově možné pohřbívat znovu i ve staré části hřbitova, kde to bylo dosud zakázáno. SPH teď tvoří pravidla, jak zachovat stávající hroby a zároveň je nabídnout k pronájmu.

„Uvažuje se například o tom, že by z boku pomníku muselo být zachované původní jméno," uvedl Martin Červený. Pár volných hrobů je i na Vyšehradě. Tím, komu SPH povolí pronajmout si hrob po boku slavných českých velikánů, se zabývá odborná komise. Posuzuje třeba i životopis. Loni dostala pět žádostí, vyhověla dvěma.

Podle Červeného jsou vůbec nejoblíbenějším způsobem pohřbu rozptyly, zejména pokud lidé nemají vlastní hrob. Může to být také otázka peněz i sekulárního přístupu Čechů k pohřbu. „Lidé často říkají: Já chci být rozptýlen, ať se mnou děti nemají žádné starosti," vysvětlil Martin Červený.

Správa hřbitovů podle něj navíc uvažuje o tom, že by u rozptylových louček byly i pomníky, kde by se za poplatek mohla na nějakou dobu zaznamenat jména rozptýlených.

Sporná estetika

Českým specifikem jsou podle něj také oblíbená prosklená kolumbární okénka. Ceny hrobů se liší podle rozměrů hrobového místa a kategorie hřbitova. Například pronájem hrobu pro uložení rakve na Olšanech vyjde na deset let asi na 7 tisíc korun, pro uložení uren necelou polovinu. Za prostý náhrobek se platí jednotky až desítky tisíc korun, za velké hrobky z kvalitního kamene a se sochařskou výzdobou až 200 tisíc korun.

Správa hřbitova podle řádu pohřebiště může ovlivnit i to, jak bude pomník vypadat. Zatím se to ale podle Martina Červeného příliš nedělo, hledělo se spíš na technické parametry než na estetiku. „Co dneska na hřbitovech vzniká, většinou nemá nijak valnou hodnotu," zhodnotil ředitel. Dříve si podle něj lidé nechávali hrobky navrhnout i od významných architektů či sochařů.

Na pražských hřbitovech si objevují také pomníky podobné těm z ruských hřbitovů, které jsou předimenzované. Za podobnou hrobku se platí i víc než milion korun.

Podle Martina Červeného vznikají pravidla, co na který hřbitov nepatří. SPH udělala také soutěž designerů a výtvarníků na vzhled pomníků a obalů na urnu, přišlo více než 300 návrhů. Vítězné pak chce pozůstalým nabízet.