Spolu se studenty ústeckého gymnázia jsme jim položili téměř stovku dotazů, nechali je po sobě střílet otázky navzájem a ještě jsme je vyhnali z pohodlí konferenčního vozu mezi cestující. Jen ať se zeptají, co lidé po prezidentovi chtějí. Ať nežijí zbytečně v nějaké bublině.
A představte si: tahle netradiční zkouška se kandidátům líbila. Konečně diskutujeme! Konečně se do sebe můžeme pořádně opřít, vymezit se, pochvalovali si. Nešetřili se a místy se do sebe ostře pustili. Přitom s respektem k soupeři. Věcně, srozumitelně. A disciplinovaně.
Tedy tak trochu k mé nelibosti, protože jsem si nemohl pořádně užít bzučák s majákem, kterým bych řečníka přerušil a vzal mu slovo. Nepoužil jsem ani fotbalovou žlutou a červenou kartu. Nikoho jsem nemusel napomínat, nebo snad dokonce vyloučit ze železniční přepravy. Ani známého bouřliváka Mirka Topolánka, který se nyní snaží voliče přesvědčit, že se změnil v hodného a státotvorného Topolánka „model 2017“.
Škoda, že se k téhle partě vyzyvatelů nepřipojila současná hlava státu Miloš Zeman. Pozvání do vlaku odmítl a dál se takticky vyhýbá konfrontaci s protivníky.
Boj o Hrad postupně zesiluje, ty pravé grády ale teprve dostane v příštích týdnech. Běžte v lednu k volbám. Rozhodně je z koho vybírat.