Když jsme se letos na jaře s kolegy vydávali z Dillí na Čambal, řidič z ambasády jen pozvedl obočí. Donedávna by k němu jel jenom s největším sebezapřením. Hlubokými stržemi rozeklaná krajina podél Čambalu byla totiž odedávna ovládána dakoity, bandity, s nimiž si nevěděla rady ani místní, ani centrální vláda. O míře zoufalství úřadů svědčí i to, že svého času nechaly kolem Čambalu rozhazovat z vrtulníků semena jihoamerického trnitého keře naditce velkokvětého. Strže a okolní krajina skutečně naditcem zarostly a staly se obtížně prostupnými (jak jsem se sám přesvědčil, trn naditce snadno projede i centimetrovou podrážkou z tvrdé gumy), dakoité ovšem Čambal ani po této akci ovládat nepřestali. Zato v Indii přibyl další ekologický problém.

Když v 70. letech již gaviálům zvonila hrana, bylo vyhlášeno několik rezervací, mimo jiné na Čambalu. Ochránci přírody pak o dovolení k její návštěvě museli žádat dakoity a dokonce tamní „královnu banditů" Phoolan Devi. Dochovala se vzpomínka, jak jí herpetolog Dhruvayioti Basu musel odevzdat nový služební dalekohled a aby neměl problémy u svého zaměstnavatele, obdržel potvrzení podepsané Královna banditů…

Příběh Phoolan Devi nejenže by vydal na knihu ta o ní byla napsána, a ne jedna ale také vypovídá o nedávných poměrech na Čambalu. Phoolan Devi se narodila roku 1963 do nízké kasty a jako nezvladatelné dítě ji časně provdali za mnohem staršího muže. Nato začal mít její život velmi rychlý spád: po útěku od manžela přišlo zapojení (nebo snad únos) do skupiny dakoitů, vztah s vůdcem této bandy a pobodání manžela, loupení a plenění vesnic, spory mezi dakoity, osudový únos příslušníky jiné kasty a zajetí ve vesnici Behmai, kde byla bita a znásilňována. Po útěku následovalo založení vlastní bandy dakoitů a za dalších sedmnáct měsíců masakr dvaadvaceti mužů ve vesnici jejích věznitelů. Není známo, zda je Phoolan Devi povraždila osobně, ale zodpovědnost nesla ona. To všechno se odehrálo do roku 1981, tedy do jejích osmnácti let. Potom ještě krátce s pověstí ženy, která bohatým bere a chudým dává operovala na Čambalu, ale nato již zasáhly úřady a začalo vyjednávání o tom, za jakých podmínek se vzdá. Jejímu zatčení v únoru 1982 přihlíželo deset tisíc lidí. Po dvanácti letech věznění pak v jejím životě nastal další velký zvrat. Kandidovala do celoindického parlamentu a stala se poslankyní. Roku 2001, v osmatřiceti, byla neznámými pachateli zavražděna.

Ještě dlouho po uvěznění, a dokonce i po smrti Královny banditů, až do roku 2005, si dakoité nad krajem podél Čambalu udržovali alespoň dílčí kontrolu. Paradoxně právě jim a snad i Phoolan Devi můžeme děkovat za to, že se Čambal stal posledním útočištěm gaviálů indických. Zatímco všude jinde jich zbývají nanejvýš desítky, na Čambalu stále žije relativně početná, a především životaschopná populace tohoto výjimečného krokodýla a Zoo Praha je jednou z institucí, které usilují o to, aby tam přežil i v budoucnosti.

Miroslav Bobek