Kasařství bylo v té době už ale přežitkem. Gross proto musel zkusit štěstí v jiném odvětví zločinecké branže…

Vydává se za příslušníka VB

Odpoledne 18. srpna 1962 stanul na poště v Řevnicích muž tvrdící o sobě, že je příslušníkem VB. Letmo se prokázal legitimací a vyžádal si rozhovor s vedoucí, jistou paní Moravcovou. „Jsem kapitán Roch a vyšetřuji případ padělaných stokorun,“ vysvětlil jí. Marie Moravcová mu předložila tržbu a on začal pečlivě procházet všechny stokorunové bankovky.

Vymínil si přitom, aby vedoucí seděla s ním u stolu, takže jedna přepážka zůstala neobsazená. Fronty u obou zbylých okének se prodlužovaly a netrpěliví lidé začali klepat na sklo, za nímž seděl kapitán Roch.

Po hodině měl muž hotovo, vyžádal si psací stroj a sepsal protokol: „Ze 1640 stokorun jich bylo shledáno 1218 podezřelých jako falzifikáty a byly předány bezpečnostním orgánům“. Podezřelé peníze strčil do kufříku a odešel.

Smyčka se stahuje

Záhy vyšlo najevo, že domnělý příslušník VB je prachobyčejný zloděj. Právě lidé, kteří onoho dne nedočkavě nakukovali za přepážku, se ukázali jako cenní svědkové.

Jeden muž si všiml, že se údajný kapitán, i když bylo chladno, nesmírně potí. Vyšetřovatele to přivedlo na stopu Josefa Grosse, který byl tímto hendikepem pověstný.

Začali ho nenápadně sledovat a zjistili, že každou středu jezdí do Kovomatu. Rozhodli se proto zapojit svědky: narafičili je jako běžné kolemjdoucí. Tři ze čtyř ho okamžitě poznali a dali znamení příslušníkům VB. Smyčka se stáhla. Gross byl potřetí a naposledy zatčen a odsouzen. Dostal patnáct let „natvrdo“.