Káranská vodárna z počátku 20. století zajistila obyvatelům hlavního města a tehdejších předměstí v období první světové války, kdy se mezi lidmi šířily nakažlivé nemoci od vojáků z fronty, řádily epidemie a vody byl nedostatek, relativně dobrý zdravotní stav díky čisté vodě. Spuštěním vodárny ve středočeské obci Káraný na začátku roku 1914 začala éra moderního pražského vodárenství.

Podolská vodárna. Jenže se vznikem Velké Prahy, která se díky spojení s okolními obcemi rozrostla na 680 tisíc obyvatel (a očekával se další růst až na jeden milion), nemohla Káránská vodárna stačit. Pražanům chyběl dostatek pitné vody, spotřeba rostla, proto byla v roce 1921 schválena stavba nové vodárny v Podolí.

Na místě původních dvou vodáren z 80. let 19. století – Vinohradské a Pražské – vzniklo dílo meziválečného urbanisty a architekta Engela, který se podílel také na podobě Dejvic. Vítězné náměstí, znamé jako Kulaťák, třeba navrhl v podobě podkovy.

„Nový komplex byl navržen jako moderní stavba, která umožnila úpravu říční vody na pitnou prostřednictvím mechanické pískové filtrace. Nová vodárna byla dokončena v roce 1929 a ihned se zapojila do výroby vody pro město, ačkoliv do té doby byla vybudována pouze jedna polovina celého komplexu. Zároveň se stavba okamžitě zařadila mezi monumenty hlavního města, které až do současnosti nemají na světě obdoby,“ píše na stránkách Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) historik Kryštof Drnek.

Chrám péče o pitnou vodu

Podle Drnka snese s budovou v pražském Podolí srovnání snad jen vodárna R.C. Harris Water Treatment Plant v kanadském Torontu. Podolská vodárna je považována za světově výjimečnou technickou památku. „Engelovo dílo je často označované jako moderní technologický chrám péče o pitnou vodu, které i po tak dlouhé době je schopné dodávat obyvatelům metropole pitnou vodu v případě potřeby,“ dodává historik PVK.

Zpočátku docházelo k úpravě říční vody na pitnou prostřednictvím mechanické pískové filtrace. Ovšem už začátkem třicátých let se ukázalo, že prostá mechanická filtrace pro výrobu pitné vody z Vltavy nevyhovuje. Do Podolské vodárny tak byla zavedena úprava vody za použití chemických srážedel – koagulace. Během druhé světové války se uskutečnila i kompletní přestavba strojního vybavení na rychlofiltraci.

„Po válce se spotřeba vody v Praze opět razantně zvýšila. Proto bylo 3. dubna 1952 rozhodnuto o definitivní dostavbě vodárny, jejím rozšíření a modernizaci. Došlo k opravě filtračního systému a stavbě soustavy čiřičů v nově projektované jižní budově. Zde se koncentrovala procedura čištění vody pomocí kontinuální koagulace,“ popisuje další vývoj historik Drnek. Pískové filtry od té doby sloužily jen jako druhý stupeň celé procedury.

Provoz „nové“ Podolské vodárny byl zahájen v roce 1965. Projektant Engel se toho však nedožil, zemřel o sedm let dříve. Když se v roce 1972 spustila vodárna Želivka, která je jednou z největších v Evropě a dodává Pražanům zhruba 75 procent pitné vody, uvažovalo se o ukončení činnosti úpravny vody v Podolí.

Muzeum pražského vodárenství

Komunistický režim nakonec vodárna přežila a po revoluci prošla v devadesátých letech kompletní rekonstrukcí. Až do roku 2002 zásobovala především Staré Město a celkově se na výrobě pitné vody pro Prahu podílela asi dvanácti procenty. Jenže pak byl její pravidelný provoz ukončen. Stroje se dají do pohybu pouze v případě potřeby nebo při výpadku v Káraném či na Želivce.

Za rok by se podle plánu magistrátu mohl díky uhlíkové čističce zvýšit celkový objem vody dodávaný pražským domácnostem. „Po rekonstrukci bude z této 'babičky' vltavská voda dodávána nadále Pražanům v naprosto perfektním stavu, stále v té kvalitě pitné vody jako před devadesáti lety,“ prohlásil při úterních oslavách výročí primátorův náměstek Petr Hlubuček (STAN/Spojené síly pro Prahu), který má na starosti životní prostředí i infrastrukturu.

Podolskou vodárnu mohou lidé obdivovat díky pravidelným prohlídkám. Součástí je i návštěva Muzea pražského vodárenství uvnitř budovy. Ale pozor - PVK upozorňují, že prohlídka není bezbariérová a vyžaduje určitou tělesnou zdatnost. Pro výstup na ochoz vodárny se musí po schodišti zdolat osm pater.