Historie Podolí jako součásti Prahy se píše od roku 1922, kdy bylo spolu s Braníkem, Hodkovičkami a Zátiším připojeno k Velké Praze. Následoval stavební boom a v Podolí začaly růst nové vily, činžovní i rodinné domy. Krátce nato se připojily veřejně prospěšné budovy. K Pražskému sanatoriu (dnes Ústavu pro péči o matku a dítě) se připojila nová městská vodárna, vysokoškolské koleje ČVUT, vyhledávaný plavecký stadion a budova České televize.

V ulicích se střílelo

V knihách připomínajících minulost Prahy 4 se můžeme dočíst o zapojení místního Sokola do odboje proti německým jednotkám okupujícím Československo po podpisu mnichovské dohody. Odbojovou činnost Sokol prováděl i přesto, že byla jeho budova už v roce 1939 zabrána pro potřeby německé armády.

Do odporu proti nacistické okupaci se vedle podolského Sokola zapojili i další obyvatelé. „V závěru II. světové války, během Pražského povstání, docházelo ke střetům mezi místními a německými vojáky. Významnější střety se odehrály u vodárny, sokolovny, sanatoria, u Dobešky, u Pekařky a ve Dvorecké ulici,“ představuje odboj místních regionální historik Jiří Bartoň.

Stavebnice Merkur. Jeden z mála tradičních klučičích dárků, kterému se podařilo přežít až do dnešních časů. Ještě za první republiky si pracně vybojovával své místo na slunci vedle německého Märklinu. Po válce ale broumovský Kovopodnik neměl konkurenci.
Hity normalizace. Prohlédněte si dárky, které ležely pod socialistickým smrčkem

Smutnou událost spojenou s invazí vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR připomíná pamětní deska na domě č.p. 250 na Podolském nábřeží. Bylo to právě zde, nedaleko podolské vodárny, kde byli 24. srpna 1968 zastřeleni dva patnáctiletí studenti. „Karel Paríšek a Karel Němec se vraceli z letákové akce zaměřené proti okupaci naší země. Na podolském nábřeží do auta, v němž jeli, začala nemilosrdně střílet sovětská hlídka. Řidič automobilu přežil, studenti, i přes okamžitou lékařskou pomoc, zemřeli,“ zaznamenala historička Eva Hrubešová.

Na rok 1968 zavzpomínala při čekání na zastávce autobusu Podolská vodárna i paní Alena Haisová „Zrovna tady na tom místě, kde stojíme, projížděl obrněný transportér s kulomety. Ve mně se tehdy všechno sevřelo. Všichni ti vojáci a těžké vozy na mě zapůsobili a dodneška z toho mám špatný pocit.“

Oblíbená destinace 

Z pohledu do minulosti je vidět, že Podolím procházely dějiny nemilosrdně. Přesto bylo Podolí vždy vyhledávaným rekreačním centrem. „V dobách, kdy ještě nebyly na Vltavě přehrady a voda se v létě dostatečně prohřála, využívali Pražané Žluté a Modré lázně,“ ukazuje na starých fotografiích Jiří Bartoň. „Tehdy (ve 30. letech) v Podolí krátce žil na svém hausbótu herec Národního divadla Saša Rašilov st. Stalo se tak poté, co se nepohodl se svým domácím v domě na Starém Městě,“ s úsměvem doplňuje historik.

Aaron Peirsol.
Podolí poctila svou návštěvou legenda Peirsol

Samostatnou kapitolou Podolí je plavecký stadion. Věhlas podolské plovárny se dostal až do Velké Británie a v roce 1991 nevynechala její návštěvu princezna Diana. Po neohlášeném příjezdu si šla zaplavat do vnitřního bazénu, který byl v tu chvíli vyhrazen pouze pro sportovce. Byla zřejmě výbornou plavkyní, protože trenérka odhalila vetřelce až ke konci tréninku, kdy ji z bazénu vyhodila. Až ochranka jí vysvětlila, na koho to křičela.

Co říkají místní obyvatelé

„Vzpomínám, že tady v roce 1968 chodili po nábřeží vojáci takzvané bratrské sovětské armády a mířili na nás samopaly. Dnes se mi tu ale žije pěkně a jsem tu spokojená.“ Marie Dostálová (v Podolí žije 55 let)

„Jsem tu spokojená, obzvlášť prodavačky v obchodech jsou výborné. Nejraději tady chodím na procházku kolem vodárny nebo dolů k řece Vltavě.“ Jana Stodolová (v Podolí žije 15 let)

„Žije se mi tady moc dobře. Je tu velká spousta míst na procházky. Chodíme po nábřeží, máme to kousek na Vyšehrad, tramvají jsme ve středu města za chviličku. Nevidím tady žádnou chybu. Akorát by tu mohla být modernější samoobsluha.“ Alena Kupková (v Podolí žije 12 let)

Slavní obyvatelé Podolí

Jedním z nejznámějších rezidentů Podolí byl Zdeněk Burian. Malíř a ilustrátor, který vytvořil ilustrace pro knihy Julese Verna, Karla Maye, Jaroslava Foglara, Eduarda Štorcha a mnoho dalších autorů. Nejznámější jsou jeho ilustrace prehistorických zvířat a života v pravěku.

„Procestovala jsem skoro celou Evropu. Poznala jsem mnoho, přemnoho jiných krajů, jiných mravů i nemravů. Na všechno vzpomínám ráda, ale řeknu vám upřímně, čím více cest, tím hlubší touha ,,po zarostlém chodníčku..... cestička k domovu “…… po Podolí,“ vykreslila svůj vztah k Podolí Jitka Molavcová.

O malebnosti Podolí ví své i psychiatr, spisovatel a básník Jan Cimický. „Podolí je nádherná městská čtvrť ve svažitém terénu, protkaná zelení zahrádek. Své kouzlo ji vdechuje i Vltava a její malebné tiché rameno stejně jako strmá a velebná vyšehradská skála, tvořící hranici s Podskalím. Když byl můj syn malý, chodívali jsme často na procházky stezkou kolem vody a já pro něho vymýšlel pohádky o spravedlivém podolském vodníku Machuldovi…“

Na 60. léta v Podolí zavzpomínal herec Ladislav Trojan: „Počátky v Podolí byly romantické, pole a nouzové domky, lidé chovali kozy, slepice a kohouty. V zimě chodím krmit havrany. Na jaře, když nemohu spát, poslouchám už od čtvrté hodiny ranní ptačí koncerty, které znějí celým Podolím.“

Vedle těchto osobností v Podolí žili nebo stále žijí malíř a ilustrátor Adolf Born, spisovatel a scenárista Miloš Macourek nebo herec Otakar Brousek st.

„Bydlím v Podolí přímo nad řekou a bazénem. Řeka k Podolí patří odedávna a na cykloprojížďkách a vycházkách je možné vedle veslařů, kanoistů a otužilců vidět také vodní ptactvo, nutrie říční a vzácné užovky. V Podolí se potkává příroda s městem.“ Petr Štěpánek, starosta Prahy 4