Pro mnohé je to každoročně opakovaná tradice. Deníku to řekly maminka Marie s již dospělou dcerou Camillou, jež doprovázel i tatínek. „Chodíme sem každý rok,“ potvrdila paní Marie. Minimálně jsme tu už po desáté,“ doplnila Camilla. S dodatkem, že vždy něco vezmou s sebou: deky, pelíšky, nějaké pochoutky… Doma mají psa Sorbona, který sice o útulku nikdy neslyšel – ale právě odtud před lety vyzvedávaly Míšu: chlupatého kamaráda pro babičku.

Dárky v podobě krmení pro psy, pamlsků, dek i dalších chovatelských potřeb přinášeli lidé ve velkém. Spíš v pytlích než v pytlíčkách – nebo v pořádně naditých zaplněných taškách. Pod nazdobeným vánočním stromem nedaleko brány areálu se vytvořilo hotové moře pozorností – a když to vypadalo, že by v téměř aprílově teplém počasí mohlo i sprchnout a pracovníci začali dárky odvážet, příliv překonal odliv: nevypadalo to, že by darů ubývalo; chvílemi právě naopak.

Steinbauer odhadl, že se jich sejde tolik, jako bývalo běžné v předcovidovém období: kolem pěti tun, což je zásoba, která vystačí zhruba na pět měsíců. „Některé rodiny, které třeba na svátky odjíždějí, se tu s nimi zastavily už 23. prosince; na Štědrý den budou lidé přicházet až do večera,“ připomněl vedoucí ze zkušenosti. S ujištěním, že i když se den otevřených dveří koná do 15. hodiny, ani pak brána útulku nezůstane zavřená. A někteří lidé přivážející proviant se prý ještě zastavují i v dalších dnech. Zástupce vedoucího útulku Bronislav Mazáč také ocenil letošní štědrost dárců, kteří poskytují peníze.

Pod stromeček si pejska nikdo nenadělil

Jestliže 24. prosinec je nejenom dnem štědrosti, ale i pohádek, vysloveně pohádkový příběh se zde v tento den neodehrál. Byť mezi návštěvníky se objevili i lidé, kteří přicházeli s představou, že by si některého pejska mohli rovnou odvézt domů a opuštěnému chlupáči nabídnout nový domov. „Líbí se mi yorkšírek nebo i támhle ten černý; takový sympatický rošťák,“ zaslechl Deník z rozhovoru. S velkou pozorností se setkávala i jedna fenka, budící pozornost už cedulkou na svém kotci: jmenuje se Mercedes.

Den otevřených dveří v psím útulku v Troji | Video: Deník/Milan Holakovský

Jan Mlejnský mající na starost příjem a výdej zvířat Deníku řekl, že na Štědrý den vydával jediného psa – v tomto případě si ale vlastníci přijeli vyzvednout odchyceného útěkáře. „Uprchl majiteli, asi když zacítil feny,“ konstatoval Mlejnský. S tím, že na konkrétní psy se lidé ptali, nicméně rychlá adopce není tak jednoduchá záležitost, jak by si leckdo představoval. U mnohých se totiž čeká na vyřízení úředních záležitostí, vysvětlil.

Mnohdy se jedná o psy, již zemřel majitel – a čeká na ukončení dědického řízení, uvedl typický příklad vedoucí Steinbauer. Další v útulku přebývají třeba proto, že jsou jejich páníčci dlouhodobě v nemocnici. Jednomu ze psů „z úřadu“, jak zde říkají, už začal čtvrtý rok pobytu v útulku – a jeho další osud ještě není vyřešen. „Byl to pes dítěte, vysvětlil Deníku vedoucí útulku. „Tomu je dnes už 18 let, ale jde studovat, a tak si ho nevyzvedl,“ konstatoval s tím, že pro psa je to smutný osud.

Míní, že pokud se lidé o pejska nemohou starat, je dobré dát mu šanci, aby mohl jít bydlet k někomu jinému. Byť v útulku mají psi zajištěnou péči, kvalitní krmení a venčení častější než v leckterých rodinách, přece jen nemají jednoho pána. A ti psi to vědí…

Štěňátka jsou největším lákadlem

Aktuálně se trojský útulek stará o 91 psů. Největší zájem bývá o štěňata, která jsou hned pryč. Nyní žádná vhodná v nabídce nejsou; ta, o než se útulek stará, jsou ještě příliš malá a poskytnout je zájemcům bude možné později.

V covidových letech, kdy lidé trávili hodně času doma, byl zájem o psy z útulku mimořádný – hlavně o menší plemena – a naštěstí, když nyní koronavirová pravidla opadla a s tím se mění způsob života, se tito psi nevracejí zpět. V posledních letech se neobjevily ani živé vánoční dárky, které se brzy omrzely. Do útulku se vedle zvířat, jejichž osud ovlivnil zdravotní stav majitele (což se týká asi 30 procent jeho obyvatel), nejčastěji dostávají větší psi, které jejich vlastníci přestali zvládat. Často jde o pitbully, stafordy a jejich křížence.

I proto městská policie nezve do trojského útulku zájemce „z ulice“ kteří by měli chuť pomoci při venčení. O to se starají zaměstnanci a stálí spolupracovníci. Včetně studentů z veterinárních nebo chovatelských škol či z Vysoké školy zemědělské, kteří tam absolvují roční praxi. Svěřit velkého psa (a často takového, kterého se majitelé zbavili, protože si s ním nevěděli rady) do péče neškoleného dobrovolníka by však vedení útulku vnímalo jako riziko.

Vedle psů se trojský útulek stará třeba o hady, želvy včetně vodních nebo o ptáky. Útočiště tam mohou najít i hospodářská zvířata, nechybí ani stání pro koně.

Vedle „psího“ útulku v Troji městská policie provozuje ještě „kočičí“ útulek v Dolních Měcholupech. Oba se starají pouze o zvířata ze zájmových chovů. Pro ty městská policie zajišťuje i asanaci, tedy nakládání s uhynulými kusy. Věnuje se také odchytu. Péči o volně žijící druhy, pokud se někteří jedinci ocitnou v nesnázích nebo bylo potřebné jejich odchycení, zajišťují pracovníci Lesů hl. m. Prahy.