„Udělali jsme mnoho nových projektů, do kterých se hojně zapojovala veřejnost. Jsem ráda, že se všechno povedlo," podotkla Langerová na úvod a připomněla například autobus s Kavárnou potmě, který objíždí republiku a ve kterém si pasažéři vyzkouší život v temnotě.

Nadační fond Světluška slaví letos desáté narozeniny, přičemž Aneta Langerová je jeho patronkou osmým rokem.

Při výběru kreseb se nevidomí pohádali

Na vydání kalendáře Nadačního fondu Světluška spolupracovala Národní galerie, která na jeho listy navrhla kresby malíře Františka Tichého. Na jednotlivých měsících se tak vyjímají zejména jeho klauni, cirkusáci či artisté. „Veselé postavy, které zároveň nesou existenciální podtext. Výběr je hodně reprezentativní a každá kresba nese určité konkrétní poselství," představila náplň kalendáře Helena Musilová z Národní galerie.

Podle jejích slov je pro pracovníky galerie velká čest spolupracovat na projektu pro NF Světluška, jednotlivé obrázky do kalendáře vybírala společně s kolegy ze sbírky kresby a grafiky, kam podstatné dílo Františka Tichého patří.

Každá kresba má navíc výpovědní hodnotu i pro nevidomého, o výsledku se mnozí z nich dokonce pohádali. „Pozvala jsem patnáct nevidomých a slabozrakých do depozitáře, kde si několik hodin prohlíželi a osahávali díla Františka Tichého. No a poté se o nich v hospodě velmi pohádali. Každý měl jiný názor na interpretaci a pro mě to byl jeden z nejsilnějších zážitků, protože jsem se najednou na díla, která jsem znala, dívala úplně jinak, optikou nevidomých," vysvětluje Musilová. Připomíná také, že v uplynulých letech na kalendářích figurovala například díla Jiřího Trnky, Josefa Čapka nebo Oldřicha Jelena.

Kalendáře zatím vynesly 800 tisíc

Výtěžek z prodeje kalendáře půjde na Nadační fond Světluška, jen za loňský kalendář vybrala nadace necelých 200 tisíc korun. Kalendář na rok 2014 je šestý v řadě, za všechny uplynulé se podařilo vybrat téměř 800 tisíc korun. Za jeden kus zaplatíte 150 korun.

Vedle nového kalendáře představila Aneta Langerová na křtu kalendáře také nový celovečerní dokumentární film Po tmě světlo, který natočila Olga Špátová. Připomíná desetileté fungování Světlušky a televizní premiéru bude mít na Štědrý den večer na České televizi. „Je to velmi silný počin a nevidomí jsou v něm báječní," uvedla Langerová.

Snímek vychází také na DVD, jehož zakoupením opět podpoříte naše nevidomé spoluobčany.

Rozhovor s Anetou Langerovou:

"Nevěřila jsem, že jde hrát fotbal potmě"

Jak se vám líbí letošní kalendář NF Světluška? Co nejvíc?

Kalendář je krásný. Těším se, že mi bude zdobit domov po celý příští rok. Nejvíce mě zaujala hned titulní strana kalendáře, kde je kresba Františka Tichého s názvem Vysoká škola III z roku 1947. Je to nádherný obraz, který nabádá k zamyšlení a zároveň vyzařuje jistým klidem. Někde jsem se dočetla, že svět Františka Tichého je opravdu tichý, vyžaduje klid a pohroužení a jako odměnu nabízí útěchu duše. To je přesně to, co cítím, když vidím jeho obrazy. Také mě nadchla Dáma s deštníkem a psem, která je vyobrazena v kalendáři Světlušky v měsíci říjen. Jistá paní, která kráčí deštěm, velmi upoutala moji pozornost. Obrazy Františka Tichého jsou příběhy. Mám takové umění velmi ráda.

Mluvila jste sama do jeho konečné podoby?

Do podoby kalendáře bych si netroufala mluvit. Se Světluškou na tomto projektu spolupracuje pražská Národní galerie, věděla jsem, že kalendář je v dobrých rukou.

Zmínila jste, že jste patronkou NF Světluška už osm let. Co vám tato doba dala, a dokázala byste vyzdvihnout jeden konkrétní nezapomenutelný zážitek z tohoto období?

Osm let je dlouhá doba, nedokážu asi vyzdvihnout pouze jeden nezapomenutelný zážitek, protože jich bylo nespočet. Vybavuje se mi rok po roce, každý nový projekt, který se Světlušce podařil realizovat a měl pozitivní ohlas u široké veřejnosti. Jako je například Kavárna POTMĚ. Několikrát jsem seděla v té černočerné tmě s někým, kdo je pro mě důležitý, koho si vážím a měla jsem možnost s ním chvíli mluvit. Jsem za tyto okamžiky vděčná právě Světlušce.

Máte mezi nevidomými přátele?

Poznala jsem za ten čas mnoho nevidomých. Nejvíce mi přirostl k srdci Radim Vojtek, se kterým se znám nejméně sedm let. Nazpívali jsme spolu první píseň pro Světlušku, následně jsem ho pozvala několikrát jako hosta na své koncerty a turné. A tento rok jsme spolu nazpívali další píseň s názvem Jdem tmou, která v nových aranžích a v jeho podání úplně rozkvetla. Je krásné vidět vývoj jednotlivých lidí. Byl to tehdy vlastně docela malý kluk, dnes je z něho sympatický a charizmatický mladý muž. Světluška mě však také seznámila s vynikající klavíristkou Ráchel Skleničkovou, kterou podobně jako Radima znám už opravdu dlouho a mám možnost vidět, kam její život směřuje a jak se vyvíjí i v oblasti hudební. Je velmi talentovaná a má obrovský dar přenášet emoce na své publikum. Nesmím však zapomenout na Kateřinu s Honzou, se kterými se potkávám každý rok a kteří mě nedávno učili hrát fotbal potmě, futsal. Nevěřila jsem jim, že můžou hrát fotbal, když nevidí, přesvědčili mě o opaku. Moji nevidomí přátelé jsou pro mě inspirativními bytostmi, kterých si velmi vážím a obdivuju za jejich přístup k životu. Myslím, že nevidomý toho kolikrát vidí víc, než vidící člověk.