Proč jste se po všech lokacích, které v minulosti padly, nakonec přiklonil k variantě Vltavské?

Jde o místo, které je součástí centra a přitom už je celé desetiletí v hanebném stavu. Zároveň je to důležitá křižovatka s potenciálem, aby v ní vzniklo mnoho společenských funkcí. Koncertní sál je jednou z nich. Samozřejmě to vyžaduje prozkoumání, které může trvat i rok. Vůbec to nebude jednoduché.

Přesto má v současnosti nejblíže k realizaci?

Rekonstrukce Vltavské se stejně jednou udělat musí. Velká města v Evropě, například Oslo, už několik desetiletí dopravní uzly podobným způsobem řeší a úspěšně. I nás to čeká. Podaří-li se to, pak bude veliká sláva, až v ní dirigent zvedne taktovku a zazní Smetanova symfonická báseň Vltava. A všichni budou šťastni. Samozřejmě to ale nebude v kontextu té Vltavské, kterou dnes známe.

Podle vašich kolegů používá Praha koncertní síň jako záplatu na jiné problémy.

S tím nesouhlasím. Horší by podle mě bylo, kdyby se vybralo bezproblémové místo, které je organicky přijaté do města, jako například navrhovaná Lannova ulice. To by bylo z hlediska stavby jednoduché a bezkonfliktní řešení. Z hlediska společenských dopadů ale velmi konfliktní, protože kdo si nechá vzít park na nábřeží?

Je Vltavská konečná varianta, nebo se uvažuje ještě o jiné?

Definitivní není, ale politická reprezentace magistrátu dospěla k závěru, že Vltavská je problém, který se musí řešit, a smysl podle ní má řešení v souvislosti s umístěním koncertní haly.

Na kolik by celková realizace včetně síně mohla vyjít?

To je složitá otázka, mluví se o miliardách. Jestli jich bude čtyři, šest nebo osm, to nevím. Zatím to nikdo nedokáže ohraničit. Nicméně si myslím, že za pět miliard se dá udělat hodně práce.

Panuje v současném vedení Prahy taková atmosféra, že by koncertní síň opravdu po letech mohla vzniknout?

Hlavu na špalek za to nedám. Jsem rád za atmosféru, kterou teď Praha vytváří. Nezbývá mi nic jiného, než věřit.