Puristická čtyřka už od počátku hojně publikovala své návrhy a teoretické statě v mnoha dobových časopisech, napřiklad v periodiku Stavba. Mladí architekti se cítili příliš svázáni dobovými konvencemi a toužili po větší volnosti ve své tvorbě. Na jedné straně se tento přistup setkával s nadšením, zejména u jejich vrstevníků, na straně druhé pobuřovali generaci starších tvůrců. Známá je i příhoda, kdy se proti jejich návrhům otištěných ve Stavbě písemně ohradil architekt a profesor Antonín Engel. Přál si, aby nebyly publikovány tyto nezralé a špatně klasifikované projekty.

Moderní budovy vytlačily Art Deco

Jenže československá architektura se vyvíjela rychle kupředu. Art deco definitivně uvolnilo prostor moderním, svěžím budovám. Pod vlivem statí francouzského architekta Le Corbusiera se u nás v polovině dvacátého století naplno rozšířil funkcionalismus. K novému stylu se obrátili i mnozí profesoři vysokých škol a architekti, pro které by to dříve bylo nemysli-telné.

Založil H+H studio

Po studiích si Karel Honzík založil se svým spolužákem Josefem Havlíčkem společný ateliér ve Štěpánské ulici. Svým přístupem si nejen rozuměli, ale navzájem se obohacovali. Karel Honzík na rozdíl od mnoha jiných tvůrců nebral architekturu jako věděckou disciplínu, ale tíhl k vlně takzvaného emocionálního funkcionalismu. O stavbě přemýšlel nejen z hlediska užitkového, ale rovněž uměleckého.

Mezi první práce ateliéru H+H patřily hlavně drobnější soukromé vily, pravidelně obesílali soutěže a i nadále přispívali do mnoha dobových časopisů. Po několika málo letech se dočkali nebývalého úspěchu. Vyhráli architektonickou soutěž na novou kancelářskou budovu Všeobecného penzijního ústavu, pro kterou byla vybrána volná parcela na Žižkově. Jednalo se o největší pražskou kancelářskou stavbu. Tisk výstavbu pečlivě sledoval a už v průběhu ji překřtil na první pražský mrakodrap. Po Petřínské rozhledně se jednalo o nejvyšší budovu v Praze. 

Všechno změnila válka

S nástupem druhé světové války utichl v Praze i stavební ruch. Dostavovaly se pouze započaté stavby. Architekti se věnovali teoretickým úvahám či navrhování ideálních projektů. Karel Honzík krátce po válce vydal knihu esejí Tvorba životního slohu, která se zaměřila na aspekty vztahu člověka a architektury. Teoretickou cestou se vydali i někteří další kolegové, například Ladislav Žák. Honzík postupně vydal několik úvah, ale nezůstal pouze u nich.

V roce 1961 napsal i sci-fi beletrii Znovuzřízení ráje a o dva roky později se na pultech objevila kniha Ze života avantgardy. Ta je pro nás dodnes cenným pramenem vzpomínek na pražské umělecké podhoubí od první republiky až do poválečných časů. Zmiňuje v ní nejen zajímavosti svého života, ale zaměřuje se i na své kolegy a atmosféru doby. Touto poutavou výpovědí se s literárním světem nadobrou loučí, byť jedna sci-fi kniha mu byla vydána ještě posmrtně. (Jedná se o fantaskní putování fotografa po cizích vesmírných galaxiích. Napsána byla již počátkem padesátých let.).

Karel HonzíkNarodil se v roce 1900 ve Francii v městečku Le Croisic. Celý svůj dospělý život ale prožil v Československu. j V osmnácti letech nastupuje v Praze na ČVUT, kde studoval architekturu až do roku 1925.
Je zaujat novými progresivními formami v architektuře, stejně jako mnozí jeho spolužáci a pozdější kolegové.
Ve své tvorbě se snaží hmotu co nejvíce zjednodušit.

VILA PRO NOVINÁŘE A REDAKTORA KARLA JÍŠEHOV roce 1929 se Jíše obrátil na ateliér H+H. Přál si postavit moderní rodinnou vilu na svažitém pozemku na Smíchově. Karel Honzík se svým kolegou Havlíčkem se tomu přizpůsobili a navrhli dvoupatrovou vilu s plochou střechou, částečně krytou terasou. Jíše byl spokojen. Záhy se ale ukázalo, že prosadit stavbu na magistrátu nebude tak jednoduché. Úřednici, která měla na starost posuzování projektu, se nelíbila plochá střecha. Zdálo se jí, že vila nezapadne do okolní zástavby a navrhovala změnu střechy na „normální“. Jíše i architekti byli nešťastní. Sedlová střecha se k domu naprosto nehodila. Na poslední chvíli je napadlo se proti rozhodnutí odvolat. Nakonec městská rada povolila a vila mohla být postavena podle původního návrhu. Dodnes disponuje skvělým výhledem. Se svažitým pozemkem se architekti vyrovnali originálně. Vyvýšené první patro propojili se zahradou elegantním spirálovitým schodištěm, které tvoří jeden z poznávacích prvků domu. Redaktor Jíše obýval vilu s manželkou až do své smrti v roce 1959.
Rodinný dům redaktora Karla Jíšeho

 
BUDOVA VŠEOBECNÉHO PENZIJNÍHO ÚSTAVUTato velkolepá kancelářská budova na Žižkově se ve své době rodila poměrně obtížně. V roce 1930 Karel Honzík a Josef Havlíček zvítězili v soutěži na nové ústředí VPÚ. Karel Honzík na to vzpomíná i v knize Ze života avantgardy. Tehdejší ředitel VPÚ jim tehdy bez obalu řekl, že ošklivější budovu ještě v životě neviděl, nicméně že ji postaví. Ze všech projektů byl tento totiž nejlevnější. Nebyl sám, kdo stavbu po formální stránce kritizoval. Původní zadání požadovalo návrh na blokovou zástavbu s uzavřeným dvorem. Jenže Honzík s Havlíčkem budovu navrhli na půdorysu kříže. Inspirovali se jedním starším projektem architekta Le Corbusiera. Křížový půdorys jim přišel nejvhodnější i proto, aby do kanceláři šlo co možná nejvíce denního světla. V průsečíku obou ramen navrhli zasedací síně a výtahy pro zaměstnance. Po mnoha peripetiích stavba započala v roce 1932 a i přes tehdejší stavební krizi v Československu byla hotova za dva roky. Tisk se tehdy potácel mezi kritikou a superlativy, ale první pražský „mrakodrap“ byl na světě. Budova měří 52 metrů a bylo v ní vytvořeno na 700 kanceláří, opatřena byla béžovým keramickým obkladem RAKO, který ústředí dával punc luxusu. Nesnadný architektonický úkol byl splněn. Pro oba architekty to ale byl jen začátek dalšího úsilí. Kdykoliv se po dokončení budovy hlásili s projektem do soutěže, bylo na ně nahlíženo přezíravě. Bylo jim vysvětleno, že ve svých třiceti letech se nastavěli již dost a dost. Jak to tak někdy bývá, tato lukrativní zakázka jim moc štěstí nepřinesla. I když ji stavěli velice mladí, dodnes zůstává jejich nejznámějším a největším projektem.
Budova všeobecného penzijního ústavu – Žižkov

VILA LÉKAŘE, SPISOVATELE A DRAMATIKA FRANTIŠKA LANGERAV podobném stylu jako je Jíšeho vila byla vyprojektována i vila pro Františka Langera v Podolí. Vila opět disponuje plochou střechou a terasami, charakteristickým znakem je horizontální členění průčelí pásovými okny. František Langer byl původní profesí lékař, lékařské povolání vykonával i na frontě první světové války. Po válce jej ale uchvátila literární tvorba. Přátelil se s bratry Čapky, zejména s Karlem, a s oblibou s nimi diskutoval o jejich tvorbě. V roce 1925 napsal divadelní hru Periferie, která ho proslavila. Kromě toho byl autorem několika knih. Ve vile se také scházíval s členy kruhu pátečníků k pravidelným diskusím. Bydlel zde s manželkou do počátku druhé světové války. Za války žil hlavně v Londýně, patřil do okruhu spolupracovníků vlády Edvarda Beneše. Po válce se rozvedl a se svou druhou ženou se přestěhoval na Smíchov, kde na rohu ulic náměstí 14. října a Preslovy nalezneme jeho bustu. Dnes se vila opravuje.
Rodinný dům Františka Langera