Hlavním poselstvím bylo seznámení návštěvníků akce s jednoznačným faktem pustit si kdykoliv a kdekoliv vodu, notabene pitnou vodu, z kohoutku v žádném případě není samozřejmost.

Věděli jste například, že průměrný Čech za jeden jediný den spotřebuje na devadesát litrů vody? Nebo třeba to, že více než polovina z oněch devadesáti litrů jen tak, pro nic za nic, proteče z kohoutku rovnou do odpadu?

Kromě toho, že jde o alarmující plýtvání drahocennou a životně důležitou tekutinou, které se nedostává skoro třem miliardám lidí v různých částech světa, je třeba si uvědomit i o něco přízemnější skutečnosti.

Například prostým spláchnutím toalety odteče do kanálu asi deset litrů vody, ale také přibližně pětikoruna z vaší peněženky. Totéž se týká například i koupele ve vaně, či dalších, pro nás samozřejmých a pravidelných úkonů, jako je čištění zubů.

Opravdu velkým luxusem, který si dnes ani nepřipouštíme, je třeba zalévání našich zahrad, praní prádla, nebo mytí auta, ale i nádobí pitnou vodou.

Pražané se prý snaží šetřit

Podle posledních průzkumů Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) si lidé tato fakta začínají stále více uvědomovat. Především proto, že ceny vodného a stočného dle veřejného mínění od roku 1989 do současnosti skokově narostly.

Mluvčí PVK Tomáš Mrázek upozornil, že jde o psychologický faktor. Před rokem 1989 totiž ceny vodného a stočného zůstávaly dlouhodobě na neměnné úrovni. Jenže po revoluci nabral vývoj opačný trend.

Zatímco v roce 1990 stálo vodné za metr krychlový spotřebované vody 60 haléřů a stočné pak 20 haléřů, v letošním roce stojí vodné za totéž množství spotřebované vody 43 korun a za stočné zaplatíme 31 korun. Pražské ceny se přitom stále drží pod celorepublikovým průměrem.

Trend pozvolného snižování spotřeby vody zaznamenal i Český statistický úřad. Průměrný Pražan vloni vytočil sice více vody, než je průměr v České republice, přesto je to o polovinu méně, než v roce 1989. V roce 2013 spotřeboval 108 litrů, před Sametovou revolucí to bylo téměř 211 litrů denně.

„Dá se očekávat, že tento trend bude pokračovat. Je to dáno jednak menšími ztrátami ve vodovodní síti, ale i modernizací spotřebičů v domácnostech, jako jsou pračky, či myčky, ale výrobních přístrojů ve firmách," konstatují PVK.

Vodovodní síť se postupně obnovuje

Důležitou roli v úsporách spotřeby vody hraje také postupná obnova pražské vodovodní sítě, jejíž průměrné stáří se pohybuje kolem 40 let. Pražské kanály jsou průměrně ještě o dvanáct let starší. Podle PVK by měly do oprav sítě ročně putovat alespoň dvě miliardy korun.

Zatím jde zhruba o polovinu částky. I proto se havárií objevuje stále dost. Například v roce 2013 jich pracovníci PVK zaznamenali přes čtyři a půl tisíce. V témže roce preventivně prověřili bezmála tři tisíce kilometrů vodovodního potrubí.

Otevřené dveře a nová expozice

Ovšem nejen s tvrdými daty o spotřebě vody a o jejím plýtvání, či postupnému příklonu k úsporám se mohli návštěvníci Světového dne vody seznámit v informačních stáncích na Václavském náměstí.

Zájemci měli celý víkend zdarma otevřené dveře například do Muzea pražského vodárenství v Podolí. To představilo hned několik novinek. Kromě toho, že příchozí si směli zahrát na piano, přistavené před muzeem, nebo ochutnat právě připravenou vodu, či limonády ze sodastreamu, případně vyzkoušet zdejší „pojízdnou" kavárnu, čekala je i rozšířená expozice.

„Muzeum představilo nové panely seznamující návštěvníky s projektanty Podolské vodárny, pány Engelem a Hacarem. Byly doplněny fotografiemi z doby výstavby této významné stavby industriální architektury. Další panely pak informovaly o technických parametrech vodáren v Káraném a na Želivce, které dnes zásobují pražskou aglomeraci," nastínil mluvčí PVK Mrázek.

V sobotu se také výjimečně otevřely dveře v komořanském pracovišti Českého hydrometeorologického ústavu. Zde byly k vidění technologie, pomáhající sestavit přesnou předpověď počasí. Libušské hydrometeorologické pracoviště pak předvedlo vypouštění balonu se speciální sondou.

O Muzeu vodárenstvíHistorie Muzea pražského vodárenství sahá až do roku 1952, kdy první návštěvníci zamířili do suterénních prostor v tehdejším sídle Pražských vodáren na Národní třídě. Do areálu vodárny v Podolí se přestěhovalo v roce 1996. O rok později byla expozice s výstavní plochou o rozloze 800 metrů čtverečních, s depozitáři a přednáškovým sálem slavnostně otevřena.

Muzeum nabízí skutečné skvosty vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. či model čerpacího soustrojí z rukou českého vynálezce Josefa Božka. Zároveň myslí i na současnost, například pro děti jsou připraveny interaktivní hry na moderních dotykových obrazovkách. Muzeum v loňském roce navštívilo přes deset tisíc návštěvníků z České republiky i ze zahraniční mimo jiné z Francie, Německa, Velké Británie nebo USA.

Světovém dni vodySvátek vody a všeho, co s ní souvisí, tak by se dal nazvat 22. březen, který OSN od roku 1993 vyhlásilo jako Světový den vody. V letošním roce se OSN spolu s členskými zeměmi a dalšími organizacemi zaměřuje na propojení vody a výroby energie. Vodní zdroje jsou třeba pro převážnou část elektráren, nejen pro ty, které využívají vodu přímo.

Taková jaderná elektrárna potřebuje opravdu velké množství vody. Vztah mezi vodou a energií platí i obráceně: celkem 8 % světové produkce energie se používá k čerpání, úpravě a rozvodu vody různým uživatelům.

Čtěte také: Svět slavil den vody, Václavské náměstí ožilo výstavou