„První lety do oblasti později rozvodněných jihočeských řek vyžádalo operační středisko Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR už 8. srpna. Prováděli jsme monitoring v oblasti Českých Budějovic. V hlídkové činnosti v prostoru jižních Čech posádky vrtulníků pokračovaly i v pátek. Dobře to nevypadalo. Na místě byla nejvyšší pohotovost. K záchranným letům jsme měli připraveny tři vrtulníky Bell 412 z Prahy a jeden z Brna. Byly vybaveny pro záchranné a evakuační práce a každý měl nejen letovou posádku, ale i dobře vycvičené dva záchranáře z řad hasičů z Prahy, Kladna a z Brna.

Čtěte také: SPECIÁL 10 let od povodní

Vývoj situace vzedmutých toků s přibývajícími hodinami dával tušit, že rozsah povodně hraničí s možnou katastrofou. Síle vodního živlu se bohužel postavit neumíme. Vsadit jsme mohli jen na to, že "záchranařina" po povodních na Moravě o pět let dříve urazila pěkný kus dopředu. Na potřebnou úroveň se oproti roku 1997 dostala i "operativa" v předávání informací mezi složkami integrovaného záchranného systému. V praxi povodní 2002 doznala posun i nezbytná koordinace."

Záchrana nad ničivou vodou

Vlastní záchranné lety se prováděly od pondělí 12. srpna; podle situace byly vrtulníky vysílány do bezprostředně ohrožených oblastí. „V ranních hodinách byl z Brna do Českých Budějovic převelen vrtulník k provádění záchranných prací v obci Leptáč a v Protivíně, kde bylo pomocí jeřábu evakuováno šest osob. Do těla posádky vrtulníků dostaly v úterý. V Písku čekalo na záchranu ze vzduchu 42 lidí. V Českých Budějovicích jsme evakuovali člověka s pěti dětmi, ve Žloukovicích šest osob z balkonu zatopeného domu. V Kralupech se ocitli v ohrožení tři hasiči čekající na záchranu z nákladní lodi a vyčerpaný hasič držící se stromu čnícího z rozvodněného toku Vltavy. Svoje si letečtí záchranáři užili i na Orlíku, kde proud strhával člověka na loďce k výpusti přehrady. Horké chvíle prožívali i v Srbsku, kde ze zatopeného domu u rozvodněné Berounky vyzvedávali tři lidi. Dramatický den skončil nočním pátráním po pohřešovaných osobách v pražském přístavu Holešovice. Od středečního rozbřesku probíhaly záchranné práce v Kozárovicích na Mělnicku. Ve čtyři hodiny ráno jsme evakuovali lidi ze zaplavených domů v pražských Lahovicích."

Úkoly posádek se měnily operativně podle aktuálního stavu postupující povodně. Kromě toho letci s krizovým štábem Jihočeského kraje prováděli rekognoskační lety nad Lužnicí a hrází přehrady Římov. S ministrem vnitra a jeho krizovým štábem pak kontrolní lety nad Prahou, Terezínem a Ústím nad Labem. K perným hodinám ve vzduchu patřilo pátrání po utržených lodích a velkých plovoucích předmětech ohrožujících mosty.

Další hrozba: utržené lodě

Extrémně stoupající voda na Vltavě a Labi způsobovala utržení zakotvených nákladních lodí. Ty ohrožovaly vše, co bylo v cestě. Mosty, energovody i okolní stavby. S tím souvisela evakuace lidí z utržených lodí v oblasti Roudnice a Litoměřic. A navazoval náročný úkol prováděný ve spolupráci s policejním Útvarem rychlého nasazení: zajistit destrukci utržených plavidel. O nebezpečné operace nebyla nouze ani ve čtvrtek na Děčínsku, kde bylo nutné zajistit další tři utržené lodní vany s obilím, které pluly Labem na Hřensko. Dvě se podařilo včas potopit a jednu zajistit kotvou a lany. Existovala velká obava, aby se utržené lodě nedostaly na území Německa a neohrozily Drážďany.

Vyjma toho byly vrtulníky operativně vysílány k úkolům v povodí Berounky a Vltavy. Jejich posádky prováděly kontrolu zatopených oblastí Kralup nad Vltavou a Děčína. V prostoru Litoměřic pátraly po pohřešovaném člověku v toku Labe. „Je nutné poznamenat, že veškeré záchranné, ale i ostatní lety se prováděly podle pokynů krizových štábů a za celkové koordinace operačního střediska Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Z nepřístupných míst jsme tak do bezpečí spolehlivě evakuovali 102 osoby," vzpomíná Panenka.

Prestiž se skládá z drobných mincí

Přímo do povodní nasadila policejní letka čtyři střední vrtulníky Bell 412 vykonávající ty nejnáročnější úkoly a lehký vrtulník Bo 105. Své schopnosti plnit takovéto lety neprokazovala jen technika. I když se o tom moc nemluví, na výspu záchranářské prestiže vede jen jedna cesta. Vysoká profesionalita spolupracujících týmů s protistresovou odolností.

V průběhu katastrofální povodně se potvrdilo, že secvičenost letových posádek, záchranářů z řad hasičů i policistů Útvaru rychlého nasazení a zásahových jednotek je velmi dobrá. Všichni vědí, co se od nich jako profesionálů očekává, co si mohou dovolit, s čím musí počítat. Tvoří tým, kde jeden spoléhá na druhého.

close fb-pd-podval zoom_in

Premiéru pro letecké záchranáře a zúčastněné policisty v srpnu 2002 nepochybně představovala noční evakuace lidí z domu odříznutého vodou, kdy jeden vrtulník nasvětloval prostor a druhý zajistil vytažení osob na palubu. A také již zmiňovaná destrukce plavidel na Vltavě a Labi. „První malér s utrženou lodí jsme úspěšně zažehnali v Kralupech nad Vltavou," připomíná Vladimír Panenka. „Nebylo to jednoduché. Pyrotechnici se vysazovali přímo na plující lodě, kde museli rychle a přesně umístit nálože a připravit je k odpálení. Vrtulník je musel následně vyzvednout na palubu a odvézt do bezpečné vzdálenosti, než to prásklo… Tam si kluci sáhli také na dno. Černým momentem na severu Čech byl zásah člověka, který tam neměl co dělat, odlétnuvší střepinou. Co všechno se vyžaduje od leteckých záchranářů, netřeba popisovat. Věřím, že pro zachraňované osoby má význam sdělení, že v týmu leteckých posádek mají místo jen ti nejlepší. Kdo nedokáže s týmem splynout, nemá tam co dělat."

Povodeň vysokou školou života

Vladimír Panenka připomíná, že právě ve vypjatých momentech obzvlášť záleží na každém členovi týmu. A nejenom na těch, kteří jsou právě ve vzduchu. „Řídit záchranářské týmy v krizových situacích je nejlepší škola života, jakou znám. Když jsem nelétal, měl jsem před sebou vysílačku a u ucha mobil, abych byl v neustálém styku se zasahujícími posádkami a dispečery při řešení praktických potřeb. To platí i o těsném kontaktu s představiteli ministerstva vnitra, Hasičského záchranného sboru ČR, zdravotnické záchranné služby i s hejtmany krajů. V krizových situacích se při zabezpečování úkolů ve dne i v noci nemůžete dohadovat o ničem jako v parlamentu. Z pohledu bezpečnosti leteckého provozu musí všechno klapat na sto procent. Nejde jen o nástup čerstvých lidí do služby či provozuschopnost vrtulníků. Podle přesunu letecké techniky musí být operativně zajišťováno i zásobování leteckým palivem. Abychom neztráceli drahocenný čas přelety na vzdálená letiště, policejní vrtulníky čerpají palivo z automobilních cisteren, které jsou za nimi vysílány přímo do místa nasazení. Naznačuji tím, že k potřebné akceschopnosti při řešení krizových situací přispívají i zdánlivé maličkosti. A co mě v roli ředitele "letky" mile překvapilo? Když se v průběhu povodní na naší základně v Ruzyni objevil s tornou na zádech velitel odborného výcviku z policejní školy v Holešově Jiří Pišl. "Co tu chceš?" zeptám se. "Láďo, mohl bych tu s vámi bejt? Já to učím, ale nikdy jsem to přímo nezažil. Potřeboval bych do sebe nasát tu atmosféru." Povzbuzení pro připravené pohotovostní posádky a kluky "na bitevním poli" představovala i návštěva policejního prezidenta, generála hasičů, či krajského ředitele Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje, kteří se živě zajímali o prováděné práce i pocity pilotů a záchranářů. To jsou momenty, při kterých si lidé uvědomí, že si jejich práce nadřízení opravdu váží. Je to ocenění i motivace."

Na některé rozkazy se prostě nedá zapomenout

close Pilot Vladimír Panenka zoom_in Vojáci, četníci a hasiči plní rozkazy. Nemyslím, že by na tom bylo něco nepochopitelného, říká Vladimír Panenka. Jsme součástí bezpečnostních složek státu. Rozkazy plníme v rámci svých služebních povinností. Na co nezapomenu? Na rozkaz, který jsem dostal od ministra vnitra k potopení první lodi. Poslal jsem tam kluky položit nálože. Volali zpět, že úkol nemohou splnit. Bránili jim v tom zaměstnanci oderské plavby, kteří svoji loď odmítali vydat. To znamenalo sehnat generálního ředitele, který pochopil, jakou hrozbu neovladatelná loď představuje, a bez váhání rozhodl o jejím osudu.

Z hlediska požadavků krizového řízení, postupu a naléhavosti je možné odlišit tři fáze úkolů, které jsme plnili: Prvořadou záchranu osob, likvidaci lodí unášených vodou a ohrožujících infrastrukturu, monitoring situace a prevenci spočívající v ostraze objektů k zamezení rabování. Na situace, v nichž u postiženého obyvatelstva může docházet k emocím, jsme připraveni. Mladí záchranáři, s nimiž se počítá v rámci personální obměny, se k tomu musí během služby vydrilovat. V naší branži nepřichází nic samo. A možná je to dobře. V opačném případě bychom nesnesli tvrdé srovnání s podobnými jednotkami v Evropě. Rozumějte! Nejde o to mít všechno. Jistěže, existují i dražší a výkonnější stroje. Bohudík, že vybavení policejní letky se v uplynulých letech hodně zkvalitnilo a naše vrtule lítají dobře a odvádějí vynikající práci, která odpovídá potřebám policie i záchranařiny.

Co bych přál každému manažerovi? Řídit v krizových situacích tým lidí, kteří se neopírají jen o poučky. Přál bych jim kolegy obdařené dovednostmi, praktickými zkušenostmi, vůlí a zodpovědností. Prostě kamarády profesionály, na které je za všech okolností spolehnutí. Jsem rád, že se nám za dvacet let podařilo společně vybudovat akceschopnou leteckou jednotku. Vybavit ji moderní leteckou technikou a zajistit výcvik letových posádek i pozemního personálu. Tím jsme se dostali na srovnatelnou evropskou úroveň. Neprožil jsem s těmi lidmi málo. Považuji za čest, že jsem s nimi mohl pracovat. Nejen při povodních 2002.

Hana Křivanová