A dají se očekávat velké volební rozdíly v hlasování mezi jednotlivými městskými částmi? Na to všechno odpověděl Pražskému deníku politolog Petr Pravda.
Vyplatí se Pražanům v letošních říjnových volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty?
Určitě se to vyplatí. Už předminulé volby do Poslanecké sněmovny ukázaly, že se díky tomu mohou do poslaneckých lavic dostat i kandidáti z nevolitelných míst na základě vysokého počtu kroužků od voličů. V roce 2010 totiž probíhala velmi intenzivní mediální kampaň na podporu preferenčního hlasování a veřejně k němu voliče nabádaly i některé veřejně známé osobnosti.
Minulé volby ale lidé moc kroužkování nevyužívali…
To je pravda. Byli jsme svědky částečného opadnutí zájmu o kroužkování. Ale i tak se v Praze díky přednostním hlasům voličů dostali z nevolitelného místa na kandidátce do sněmovny například lékař Jiří Koskuba z ČSSD či dlouholetý aktivní poslanec Marek Benda z ODS.
Kolik kroužků mohou voliči rozdat mezi kandidáty?
Každý volič alespoň trochu sledující politiku by měl využít minimálně jeden ze čtyř svých preferenčních hlasů. Kandidát získající preferenční hlas od minimálně pěti procent voličů dané strany se totiž může stát poslancem, i kdyby byl třeba až na posledním místě celé kandidátky. Přeskakuje všechny ostatní kandidáty, a pokud se tuto hranici preferenčních hlasů podaří překonat více kandidátům, pak se seřadí podle počtu obdržených hlasů.
Očekáváte, že v letošních volbách budou mít šanci nové strany?
Pokud se podaří Pirátům dostat své mladé voliče k volbám, pak to vypadá, že se historicky poprvé dostanou do sněmovny. Velkým překvapením voleb by mohlo být hnutí Starostové a nezávislí, které podle všech předpokladů po svém rozchodu s lidovci nemělo mít šanci získat poslanecké mandáty, ale díky viditelné a aktivní volební kampani se pohybuje ve výzkumech na hranici vstupu do sněmovny.
Hranice potřebná pro vstup do sněmovny je pět procent. Jak moc jsou Češi ochotní házet hlas stranám, které se pohybují kolem této hranice?
Čeští voliči moc nechtějí dávat hlasy stranám, kde není jistota, že jejich hlasy nepropadnou. Nebojí se však masivně volit novou stranu, které se podaří dostat v průzkumech nad pětiprocentní hranici. V roce 2006 se tak do sněmovny dostala poprvé Strana zelených, v roce 2010 jejich roli převzaly Věci veřejné a v roce 2013 hnutí ANO.
Kolik stran podle vás letos překročí pětiprocentní hranici?
V naší republice stejně jako ve většině vyspělých západních zemí dochází k fragmentaci politického systému a začínají se stírat rozdíly mezi takzvaně velkými a malými stranami. Můžeme tak očekávat, že se do Poslanecké sněmovny dostane sedm až devět politických stran.
Jakou roli bude hrát u jednotlivých stran volební program?
Je všeobecně známou pravdou, že lidé volební programy nečtou. Znají však základní programová východiska hlavních stran a ta určitě zásadně ovlivňují jejich rozhodnutí. Volič preferující minimální stát tak například vůbec neuvažuje o volbě levicových stran.
V letošních volbách se politici předhánějí v natáčení videí. Zabere tento nový způsob komunikace na voliče?
Všichni přední kandidáti hlavních politických stran v současné době točí videa, což je spojeno s nárůstem důležitosti sociálních sítí, na kterých lidé nechtějí číst dlouhé a náročné texty. Pokud však mají videa opravdu zaujmout a vzbudit zájem širší veřejnosti, pak v nich musí být něco kontroverzního či provokativního. To však přináší riziko, aby video nevzbudilo negativní publicitu, jak se tomu stalo u některých videí natočených pro poslední krajské volby.
Zmínil jste sociální sítě… Umí kandidáti zacházet s Face-bookem či Twitterem?
Profily v podstatě všech významných politiků na sociálních sítích dnes spravují profesionálové. Výhodu zde mají ti politici, kteří se nebojí zveřejnit část svého soukromí či přijít s kontroverzním prohlášením, protože to vzbuzuje největší zájem. Velkou otázkou však je, zda se dnes především na Facebooku lze prosadit bez velké investice do placené reklamy, protože tato so-ciální sít logicky výrazně upřednostňuje placené příspěvky.
Jak podle vás budou volit Pražané? V čem je metropole specifická?
Praha je tradičně baštou pravice a liberálů. V posled-ních letech je zde silná především TOP 09, která pokud zde letos nedokáže zopakovat svoje dřívější výborné výsledky se s nej-větší pravděpodobností vůbec nedostane do Poslanecké sněmovny. Naopak slabší je zde levice. Například ČSSD v Praze dlouhodobě dosahuje výrazně horších výsledků než ve zbytku republiky.
Dají se očekávat i výrazné rozdíly mezi jednotlivými městskými částmi?
V centrálních městských částech budou pravicové strany ještě více dominantnější než ve zbytku našeho hlavního města, protože lidé bydlící v centru Prahy mají většinou nadprůměrné příjmy. Levice by naopak mohla bodovat na sídlištích, kde žijí převážně středně- a nízkopříjmové skupiny obyvatel.
Očekávat se také dá, že politické strany mající na svých kandidátkách populární starosty městských částí, budou v těchto částech Prahy dosahovat nadprůměrných výsledků. KDU-ČSL by tak v Praze 7 měla dosáhnout výrazně lepšího volebního výsledku než ve zbytku metropole, protože za ni kandiduje tamější velmi oblíbený starosta Jan Čižinský a ODS v Praze 2 by zase měla těžit ze zdejší popularity místní starostky Jany Černochové, která vede pražskou kandidátku této strany.
Když mluvíte o osobnostech a výrazných komunálních politicích… Budou se tedy lidé rozhodovat podle osobností, nebo podle stran?
Většina lidí se stále ještě rozhoduje podle stran. Váhající voliče ale mohou ovlivnit výrazné osobnosti. Pokud je tak například někdo levicově orientován a váhá mezi ČSSD, KSČM a SZ, pak určitě jeho konečnou volbu ovlivní, jak kvalitní tyto strany mají své kandidátní listiny v jednotlivých krajích.