V pořadí deváté a desáté mládě pekari Wagnerova v uplynulých dnech rozhojnilo skupinu těchto možná ne zcela klasicky krásných, ale o to ohroženějších zvířat. Až do roku 1971 byl tento prehistorický sudokopytník dokonce považován za vyhynulého. 

I poté, co byla na severu argentinské provincie Salta překvapivě objevena živá a zdravá populace pekari Wagnerova, nebylo zdaleka vyhráno. Živočich totiž obývá pouze jihoamerickou oblast Gran Chaco, které se přezdívá „Zelené peklo”, a jeho počty se odhadují na pouhých pár tisíc. 

Pekariové jsou rodinné typy

Nejenže Pekari Wagnerův nemá díky lovu a ničení biotopů ve volné přírodě na růžích ustláno, není ani příliš často chován v zoologických zahradách. Zoo Praha patří mezi několik evropských výjimek, a je také zapojena do koordinovaného chovného programu, který si klade za cíl záchranu tohoto mimořádného tvora z dávných časů. Součástí těchto snah je i práce přímo v oblasti přirozeného výskytu pekariů v Jižní Americe. 

Pražská zoo úspěšně rozmnožuje vzácný druh pekari Wagnerova od roku 2019. Do té doby se ho v rámci Evropy podařilo rozmnožit pouze ve dvou zahradách. V Tierparku Berlín a v belgické Zoo Planckendael.  

„Jde o zvířata, která vykazují velmi sociální a rodinné chování ve skupině. O obě mláďata se tedy teď starají všichni dospělí jedinci,“ popsal první dny selat vrchní chovatel Jan Marek. „Mláďata jsou v pořádku a dobře prospívají. Návštěvníci je mohou vidět ve výběhu, když doprovázejí matku, nebo při odpočinku, kdy leží celá skupina doslova na hromadě, vzájemně se zahřívají a chrání, dodal Jan Marek.