Ještě pár minut po vyhlášení výsledků přitom Žáček neskrýval překvapení ze svého úspěchu. „Sedmnáctku jsem měl spojenou spíš se 17. listopadem 1989. Dnem D, kdy jsme odstartovali naše demokratické potýkání,“ prohlásil novopečený poslanec.

„Na politický život určitě připravený nejsem a musím trošku změnit své plány,“ konstatoval Žáček. Úspěch, kterého právě dosáhl, mu přitom z nehybné tváře rozhodně vyčíst nešel. „Radost schovávám v sobě. Je to samozřejmě velký závazek, ale myslím, že kdybyste se mnou mluvili třeba později večer nebo ráno, že budu vypadat úplně jinak,“ připustil.

Žáček, který se aktivně zúčastnil organizování studentských demonstrací na sklonku roku 1989, na rozdíl od některých svých vrstevníků do politiky vstupuje až s odstupem více než čtvrtstoletí. Věří však, že v ní uspěje díky zkušenostem, kterých mezitím dosáhl. „Myslím si, že to, co mým kolegům chybělo, bylo hledání kompromisu,“ řekl Žáček Deníku. Nehodlá proto jít při vyjednávání se soupeři hlavou proti zdi.

Žáček ví, že politickému řemeslu ještě bude muset naučit. Některé cenné rady mu již dal jeho vrstevník a politickým provozem nejdéle ošlehaný sněmovní veterán Marek Benda. Také muže, který je v budově ve Sněmovní ulici jako doma s dvouletou přestávkou již od začátku roku 1990, i letos do poslaneckého křesla znovu vyneslo voličské kroužkování.

„Politika, když ji člověk vnímá zvnějšku, je něco úplně jiného, než když je její součástí,“ zjistil již Žáček. „Myslím si, že to bude zajímavá životní zkušenost a doufám, že po mně taky něco zůstane,“uvedl.

Nedostatku práce se nový poslanec nebojí. Výsledky právě skončených voleb podle něj potvrzují, že pokračuje krize demokratického vládnutí a nástup populismu nejen v Česku, ale i v podstatné části demokratického světa. „Musíme se s tím vypořádat. Já si ale myslím, že naše společnost má velmi zdravé demokratické kořeny a že zvládne i tento problém,“ dodal.