Kronikář a vydavatel časopisu Břevnovan svůj vztah k Praze 6 bere jako srdeční záležitost. „A můžeme to vzít hezky pěkně z výšky: mám rád Čechy, Moravu, Slezsko, Prahu, Prahu 6 a Břevnov. Ten nejvíce, protože tady žiji. A tu osobní srdeční záležitost nejde oddělit od lidí,“ popisuje.

V šesté městské části nejraději chodí do Břevnovského kláštera, do baziliky, do zahrad, kde je klid, také do obory Hvězda, kde se cítí dobře pod vysokými starými stromy a k Pivovarskému rybníku nebo k řece.

V minulém roce obdržel cenu městské části Praha 6. „Jsem za ni rád a vážím si toho. Je to i povzbuzení. Dříve se mi stávalo, že jsem dostával občas ocenění na dráze, teď zase z úřadu. Jako každého chlapa společenské či profesní uznání vždy potěší,“ říká Krchov.

Vytvořil si vlastní specifický styl psaní

Většina lidí si Pavla Krchova spojí s časopisem Břevnovan, jehož vydávání obnovil v březnu 1990. První číslo s různými zajímavostmi a zpravodajstvím z Prahy 6 vyšlo v roce 1888. „K Břevnovanu mě přivedl zájem o místopis a historii. Všiml jsem si ho ještě za studentských dob, kdy jsem chodíval do studovny v Klementinu,“ říká vydavatel a redaktor časopisu.

Tehdy v Klementinu psal své seminární práce. „Zaujalo mě místní zpravodajství z Břevnova a okolních obcí. Tenkrát jsem si říkal, že by stálo za to takové zpravodajství, časopis a spolky, kterých byla řada, obnovit,“ říká Krchov.

Časopis si získal velkou oblibu i díky spolkům. „Vždy jsem si ho ráda četla, bylo tam pokaždé něco nového i o Hradčanech, které jsem si od mala zamilovala. Vlastně jsem díky němu věděla vše, co se u nás děje a kam se o víkendu vypravit,“ svěřila se Jana Pacovská z Prahy 6.

Břevnovský klášter

O historii a místopis se Krchov zajímal už na střední škole v Lounech. Na základní i střední škole vydával školní časopis, kde si postupně vytvořil vlastní specifický styl psaní. Zájem o žurnalistiku ho přivedl na Fakultu sociálních věcí a publicistiky Univerzity Karlovy, ale po 5. semestru z ní byl z politických důvodů vyloučen, dokončit ji mohl až po roce 1989.

Stal se jedním z mluvčích Občanského fóra

Místo vysněné novinařiny musel v dobách normalizace pracovat jako posunovač v železniční stanici v Hostivici, kde také později začal vydávat místní časopis Lokálka a později zahájil úspěšnou spolupráci s Hostivickým měsíčníkem. Odtud nabyté zkušenosti posléze zúročil v Břevnovanu.

Po sametové revoluci se stal jedním z mluvčích Občanského fóra v Břevnově. Jeho přirozená aktivita a zájem o věci veřejné ho přivedl k zakládajícím členům ODS v Břevnově a k obnovení Spolku břevnovských živnostníků v roce 1992, kde byl 20 let tajemníkem. Navrhl scénář a konání břevnovských posvícení, masopustů atd. Volný čas se snaží trávit aktivně prací doma a na zahrádce a čtením.

„Hraboším v archivu. Když i to mě omrzí, snažím se dlouho spát a nevyčítat si to. Tak se dobře dobíjejí baterky,“ dodává Pavel Krchov. „Psát každý novinář musí, aby nevyšel ze cviku. Je to jako s hudbou a hudebním nástrojem. Jak chvíli nehrajete, je to znát,“ uzavírá kronikář.