Nejen horolezec, koloušek či kolibřík. Ještě předtím, než se Pavel Bém stal symbolem jedné éry na pražském magistrátu, to byl populární muž, který měl nakročeno na politický vrchol. Dnes slaví 50. Jak ovládl Prahu a jak mu nakonec moc nad metropolí zamotala hlavu?

Muž, který se nebojí. A je vidět

Už před vstupem do politiky byl výraznou tváří veřejného života. Lékař, odborník na drogovou problematiku, muž, který se nebojí za to vzít. Za jeho liberální postoje ho v roce 1995 odvolal z čela Meziresortní protidrogové komise šéf Úřadu vlády Igor Němec. Ironií osudu, s Němcem se Bém tehdy nesetkal naposledy. Sotva by si pomyslel, že sedm let nato oba zažijí, jaké je to být nejmocnějším mužem Prahy.

Úspěch na šestce

Na podzim 1998 Bém jakožto populární bojovník proti drogám opanoval komunální volby na Praze 6. Byl na špici kandidátky a získal víc preferenčních hlasů než Tomáš Chalupa nebo jeho pozdější nástupkyně Marie Kousalíková.

Praze vládnu já!

Kdo jiný by měl být primátorem než nejvýraznější starosta? Tak uvažovala pražská ODS před komunálními volbami v roce 2002. A sázka vyšla. Zatímco na celorepublikové scéně slavil v létě úspěch model sociálního státu Vladimíra Špidly, v Praze Bém napodobil výsledky z dob, kdy volby v metropoli vyhrávala Klausova tenisová raketa. Jeho nástup byl raketový, oproti svému nevýraznému předchůdci Igoru Němcovi, který se později skryl na Úřadu na ochranu osobních údajů, byl vidět všude. Bémovi nelze upřít, že dokázal svou práci s patřičným mediálním humbukem prodat. Nepoctiví taxikáři? Bém se převlékl, nasadil vousy a koumáky, co za trochu povození po Praze účtují pětistovku otestoval sám. Bém rovná se Praha, platilo. Takže v komunálních volbách na podzim 2006 slavila pražská ODS historický úspěch víc jak 50 procent hlasů, zastupitelstvo si mohla bez ohledu na opozici sestavit sama.

Spojenectví s Paroubkem i „kmotry"

Ještě předtím, než Bém Prahu ovládl sám, potřeboval pomoc konkurentů a blízkých. Po volbách v roce 2002 navázal úzký kontakt se špičkami pražské ČSSD, tehdy ještě nepříliš známý Jiří Paroubek mu na magistrátu dělal náměstka. Nakolik si se sociálními demokraty při rozdělování Prahy dokázali vyjít vstříc, je předmětem komentářů dodnes. Stejně tak osobní přátelství. Z protidrogové léčebny, z tenisu… I odsud se generovali „kmotři".

Bém ve zkratce
- Narodil se 18. července 1963 v Praze.
- V roce 1987 absolvoval všeobecné lékařství, pomáhal alkoholikům i drogově závislým, vedl několik center pomoci.
- Do politiky vstoupil v roce 1998. Sblížil se s Václavem Klausem, po volbách na podzim 1998 se stal starostou Prahy 6.
- V letech 2002 až 2010 byl pražským primátorem, od roku 2010 je poslancem ODS.
- Vášnivý horolezec (vystoupil na Mount Everest i K2), tenista a lyžař. Ženatý, otec dvou dětí.

Na Mount Everest stačil…

V letech 2006 až 2008 Bém vládl žebříčkům popularity. A vrcholu dosáhl i ve svém koníčku. V pátek 18. května 2007 vystoupil jako desátý Čech v historii na Mount Everest. Nesporný sportovní úspěch kalilo jen to, že Bém navzdory svému předvolebnímu sloganu Dejte mi pět minut, dám Vám čtyři roky Pražanům v době zasedání zastupitelstva vzkázal, že má dva měsíce dovolenou. Byť neplacenou.

… Na Topolánka ne

Zatímco nejvyšší vrchol světa pokořil, v ODS nejvyšší mety nedosáhl. Souboj o post předsedy strany s Mirkem Topolánkem na kongresu v prosinci 2008 byl prvním velkým očividným omylem do té doby úspěšného politika. A symbolickým začátkem jeho konce. Bém už od té doby jen klesal. Nevhodně načasovaný souboj s Topolánkem, za kterým tou dobou ještě stála většina občanských demokratů, Bém na kongresu vyšperkoval nepodařeným projevem, v němž se utápěl v asociacích ODS coby vozu, který se porouchal a stále zpomaluje. Podobný směr od té doby nabrala i Bémova politická kariéra.

Bém budovatel: Blanka, olympiáda

Ve stejném roce, jako se Bém pokusil ovládnout celostátní ODS, se v Praze dvakrát propadla půda při hloubení tunelu Blanka. Stavba, která měla být Bémovou chloubou, se stala spíše mementem budovatelských ambicí tehdejšího primátora. Do tohoto kontextu zapadají i neuskutečněné plány na vybudování metra k letišti či uspořádání olympiády v Praze. Z té zbyly „aspoň" stamilionové pomníky v podobě obřích stanic metra v místech, kudy měly proudit davy do olympijské vesničky na Střížkově a v Letňanech.

Proklatá Opencard

Slavně neskončil ani na první pohled dobrý nápad: karta Pražana Opencard. Měla umět kdeco, nakonec se ale Pražané za miliardu dočkali jen trochu lepší tramvajenky.

Mafiánské náměstí

Když se nedaří, tak pořádně. Vedle Opencard a tunelu Blanka začaly na povrch vyplouvat i pochybně „výhodné" pronájmy na Škodův palác či holešovické Výstaviště. Pro Mariánské náměstí, na němž pražský magistrát sídlí, se v té době vžilo lidové označení „Mafiánské".

Poslanec v outu

Měla to být hvězda voleb ODS pro rok 2010, nakonec šel v Praze v tandemu s jiným ztraceným korunním princem občanských demokratů Davidem Vodrážkou. Z čtvrtého místa ještě volby ustál a do sněmovny se dostal. V jejích lavicích je však jen o trochu menším renegátem, než jeho někdejší spojenec Jiří Paroubek. Když se letos v lednu vrátil do pražské ODS (členství měl přerušené kvůli odposlechům s Romanem Janouškem), tvrdil, že nemá žádné politické ambice. V ODS v den jeho 50. narozenin mimo mikrofon slýcháte, že je „politická mrtvola". Bém si však vždy liboval v tom, když byl vidět. I kdyby to nemělo být v politice, je dost pravděpodobné, že vidět ještě bude.

Jak na éru Pavla Béma vzpomínají Pražané? Čtěte už zítra!