Nezdráhá se ani ambice ovlivňovat politická rozhodnutí. „Měli bychom nejen držet krok se změnami, ale také je jako univerzita iniciovat. To je nový pohled, který se objevil teprve před několika lety. Je třeba si uvědomovat globální souvislosti. Kupříkladu to, že poptávka po čokoládových bonbónech na jedné straně světa de facto podporuje odlesňování kvůli vzniku kakaových plantáží úplně jinde,“ upozornil belgický akademik. „Jde také o to ukázat spotřebitelům, že si mohou vybrat i jinou, ‚udržitelnější‘ čokoládu – s původem v půdě, která předtím třeba ležela ladem,“ dodal.

Jak vnímáte současnou roli a poslání fakulty? Posouvá se od expertní instituce striktně usazené v oblasti zemědělství k instituci, která řeší globální výzvy jako je klimatická změna apod.?
Podle mě fakulta má nebo by měla mít „širší mandát“ a nezabývat se výlučně otázkami z rostlinné či živočišné výroby. Některé katedry jsou samozřejmě zaměřené na technické aspekty produkce jídla a dalších zemědělských zdrojů na globálním jihu. Je ale pravda, že když někde na jihu začnete pěstovat určité plodiny, tak se z nich stávají zdroje, které lze prodávat, a tím pádem i zdroje příjmů pro místní obyvatele. Čili jsou tam zjevné sociální i ekonomické aspekty. A nejen ty.

Máte na mysli environmentální otázky?
Jistě. Když si vezmeme jako příklad pěstování kakaa, tak nejprve kvůli němu konkrétní farmy vykácejí les, což má pochopitelně negativní dopad na vegetaci, na místní ekosystém. Odtud se dostáváme k širšímu problému odlesňování a klimatické změny, přičemž jsme aktuálně v situaci, kdy více než stovka zemí světa dala sama sobě za úkol odlesňování zastavit. Naše fakulta by se měla snažit ovlivňovat svými poznatky politiku a politiky a také o nich informovat spotřebitele. Možnosti vidím i třeba v úsilí o jisté posílení vědomí o těchto otázkách mezi kolegy, kteří jsou nám „nablízku“, ale operují v méně aplikovaných oborech než je ten náš – kupříkladu v biologii. Jsem tedy přesvědčen, že role naší fakulty může být velmi důležitá, ba zásadní. A je to role mnohovrstevnatá i mnohooborová.

Co byste řekl běžnému obyvateli Prahy k tomu, proč může být pro něj nebo pro ni důležité to, co děláte na fakultě?
Myslím si, že docela dobrým příkladem může být už starší idea „férového trhu“ (fair trade). Její podstatou je úsilí zajistit zemědělcům v chudých zemích slušný život skrze ceny, za něž si od nich kupujeme výrobky my v zemích bohatších. Když se rozhlédnu kolem sebe, tak kolegové na univerzitě tuhle myšlenku vzali za svou. Zvlášť ti ze sociálně-ekonomických oborů mají uvažování hodně v souladu s principy fair trade. Pokud jde o současný přístup k životnímu prostředí, tak už se prosadila zásada, že zemědělská činnost by neměla negativně ovlivňovat biodiverzitu. V minulosti jsem spolupracoval s „banánovou korporací“ Chiquita. V Jižní Americe používá pesticidy, které roznáší pomocí letadel. Pochopitelně se tak nedostávají jen na plantáže. Vítr je roznáší do sousedních lesů, kde pak hynou zvířata. To je příklad něčeho, co musí přestat.

A lidé by o tom měli vědět…
Jistě. My tady můžeme přispět tím, že informujeme nejen spotřebitele a politiky, ale i firmy. Včetně těch, které se podílejí na něčem negativním. Je to určitá forma tlaku nebo hrozby, že jejich produkty budou odmítané. Myslím si, že je v zájmu spotřebitele, aby kupoval a jedl zdravé potraviny, které jsou navíc šetrné k životnímu prostředí. Konkrétně tím, že nepřispívají k odlesňování planety.

Jak byste ohodnotil přínos vlastní osoby pro fakultu?
Za svůj život jsem stačil vybudovat poměrně slušnou síť kontaktů po celém světě. Nastoupil jsem do funkce s tím, že dávám tuto síť ve prospěch fakulty a že by to třeba mohlo přinést více výzkumných projektů, spoluprací mezi univerzitami včetně výměn učitelů, případně i onoho vlivu na politiky, o němž jsem už mluvil.

Češi a zodpovědnost za lidstvo a planetu

Myslíte si, že jste už trochu poznal českou společnost za branami univerzity?
Je to proces učení. Poprvé jsem byl v Česku v roce 2006. Od roku 2008 jsem tady začal učit. První roky byly hlavně o akademickém prostředí. Přinejmenším jsem ale začal trochu cestovat. Občas jsem zavítal do hospod a restaurací. A musím říct, že po rozhovorech s různými lidmi si myslím, že český a belgický smysl pro humor jsou si docela podobné. Vnímám jen určitou jazykovou bariéru. Má čeština je stále omezená a angličtina některých Čechů také. Komunikaci se ale rozhodně nevyhýbám.

Mají podle vás Češi v sobě zodpovědnost za lidstvo a planetu, nebo jsou ve srovnání třeba s Belgičany spíše zahledění do sebe?
Máte neziskové organizace, nátlakové skupiny. Nepochybně zde existuje solidní základna se znalostmi i entuziasmem ke změně věcí. „Nahoře“ je vláda a její politika, někde mezi nimi privátní sektor a banky s určitou tradiční setrvačností v tom, jak fungují. Poté, co Česko vstoupilo do Evropské unie, přichází určitý tlak i z její strany. Nabídla řadu změn, u nichž česká vláda musela říct buď ano, nebo ne. A při zpětném pohledu je zřejmé, že se Česko často rozhodovalo lépe než některé jiné země v regionu. Mluvím teď hodně obecně, ale myslím si, že zde díky přijetí těch změn existuje perspektiva lepší budoucnosti.

Zkusíte být konkrétnější?
Asi patnáct let jsem poradcem nizozemské banky KBC v oblasti etického a sociálně odpovědného investování, v posledních letech jim radím i ohledně „udržitelnosti“. KBC je shodou okolností mateřská banka ČSOB a tak jsou nová pravidla závazná i pro českou „dceru“. Česká energetika je stále hodně závislá na uhlí. Ovšem uhlí, stejně jako rašelina, je opravdu minulost. V západní Evropě i dalších regionech je uhlí v útlumu a nejdou do něj už žádné dlouhodobé investice. A KBC se skrze ČSOB snaží přesvědčit vládu, aby utlumovala produkci uhlí až do jejího úplného ukončení. Je to pomalý posun a vzhledem k závislosti země na uhlí ani nemůže být rychlejší. Pokud vláda zakáže uhlí, musí nabídnout alternativy. To znamená větší investice do větrných turbín atd. Tato změna nepochybně přijde, protože na úrovni neziskových organizací i široké veřejnosti je stále více povědomí o tom, že se věci musejí změnit. Myslím si, že celkově se Česká republika posouvá správným směrem.

Odráží ale tento posun myšlenkové pochody běžných lidí?
Lidem musíte vždy nabídnout „kompenzace“ za něco, co ztrácejí, kupříkladu za levnou energii z uhlí. Je to přirozené. Velmi dobrý příklad vidím v Číně, navzdory chybám tamního systému. Zhruba před dvaceti lety se ze dne na den rozhodli, že zavřou všechny elektrárny využívající rašelinu jako primární zdroj energie. Bezprostředně to vyvolalo nezaměstnanost stovky milionů lidí. Nicméně během roku až dvou byly všechny motocykly elektrické. Nebyla zkrátka jiná možnost. A o tom to je. Já nejsem fanoušek čínského systému. Je ale jasné, že když mají politickou vůli něco udělat, tak to udělají. Z klimatické konference v Glasgow vzešel závazek zastavit odlesňování do roku 2030. Závazky zkrátka musejí vycházet od politiků. Protože oni vytvářejí legální rámce, v nichž operují občané, firmy, továrny, univerzity… Posláním akademické sféry je inspirovat, poskytovat „tvrdé argumenty“.

Můžete shrnout, proč je důležité zajímat se o „tropické zemědělství“?
Zaprvé většina světové populace žije na „globálním jihu“. Jde ale také o velkou část toho, co jíme. Jen na stole, u něhož spolu sedíme, je káva, čokoláda, třtinový cukr. Využíváme mnoho tropických produktů. A proto potřebujeme celosvětově mnoho lidí, kteří vědí, jak to dělat. Jak vědců, tak producentů.
Často se mě někdo ptá, proč to vyučujeme na severu. Odpovídám, že tvorba vzdělávacího systému stojí peníze. A na jihu je mnoho priorit. Pořád tam umírají lidé hlady. Na světě stále žije 800 milionů podvyživených jedinců. Když musíte řešit tyto problémy, pak všechny peníze jdou do základních potřeb. Možná proto není divu, že znám jen několik málo univerzit z globálního jihu se „silným tropickým zemědělstvím“. ČZU, kde mají tropická studia více než šedesátiletou tradici, je součástí globálního bádání a v něm máme svou nezpochybnitelnou roli i přínos.

Testovací laboratoř

Všiml jsem si v Dejvicích reklamního banneru se sloganem „Studuj tropy“. Je hlavním cílem vašeho PR přilákat více studentů?
Není. Já vnímám jako zásadní informovat veřejnost, respektive daňové poplatníky, o naší práci, která je financovaná ze státního rozpočtu. Svým kolegům radím, aby se nevyhýbali nabídkám k vystupování v médiích. Zmíním jeden z našich nedávných úspěšných projektů, který zase ilustruje, jak komplexní je záběr fakulty, že není striktně ohraničený systémem produkce potravin. Badatelé z fakulty v reakci na pandemii vyvinuli unikátní mobilní testovací laboratoř, která pomáhá detekovat nejen covid-19 u obyvatel odlehlých venkovských oblastí africké Zambie. Aplikovaná agronomie vychází z řady vědních oborů včetně virologie.

Dlouhodobě jste se též výzkumně věnoval modelování výnosnosti nelegálně pěstovaného konopí a jeho právních i politických důsledků. Přístupy jednotlivých zemí jsou dosti odlišné. Dokážete říct po letech zkušeností, jaký je ideál?
Předně musím zdůraznit, že jsem nikdy nic nekouřil. Ano tabák, ani marihuanu. Nejsem ani právník. V této záležitosti jsme ale s právníky, a také se sociology, spolupracovali. Snažili jsme se společně zjistit, jak je ilegální pěstování marihuany výnosné. Do publikování našich výsledků o tom neexistovala žádná studie ani představa. Nikdo na světě to netušil, respektive nikdo na straně zákona. Na té druhé straně to věděli velmi dobře. Zároveň jsme se ale podívali na "řetězec hodnoty". Tedy na to, kolik stojí gram ve chvíli sklizně. A pak jak postupně roste než se dostane ke konzumentovi. Během té práce jsme hodně debatovali jak s vědci, tak s policisty.

A jaký byl převažující postoj mezi těmito rádci?
První expert, který radil tehdejšímu premiérovi, byl zcela proti legalizaci. Zemřel ale na infarkt a jeho nástupce byl mnohem více pro legalizaci trhu. Dnes už ale tato poradní funkce neexistuje. Pro legalizaci nejsou jen sociologové či právníci, ale také řada ekonomů. Já si tím nejsem jistý. Myslím si, že velká část z těchto názorů je odvislá od osobních postojů k věci. Experti v USA se neshodnou ani na tom, jestli by legalizace připravila "špatné chlapce" o jejich výnosný byznys. Je to podobné jako u soudu, kde mohou psychologové nabízet zcela protikladná stanoviska obhajobě a prokuratuře. Debata o marihuaně je podobně citově zabarvená, není neutrální. A pro mě je obtížné rozhodnout se. A tak pracuji v "bezpečné" roli jakéhosi technika.

Pokračuje ještě tento výzkum nějakým způsobem?
První terénní výzkum jsme dokončili před více než deseti lety. Teď děláme de facto stejný test, jen s použitím nové technologie. Měli bychom zjistit, jestli vzrostl objem sklizeného konopí. Jsem toho názoru, že vzrostl raketově. Problém je ten, že i když byste tuto oblast legalizovali, tak pro ni potřebujete legální rámec. Vemte si prohibici v USA v dobách Al Caponeho. Po jejím konci přeci nezmizel problém alkoholismu. A podobné je to s tabákem. Slyšel jsem, že v Belgii zabavili 8 milionů ilegálně vyrobených, nezdaněných cigaret. Vždy tady budou kruhy lidí operujících mimo zákon a snažících se "napakovat".

Obávám se, že i když by se produkce marihuany legalizovala, tak by stále existovaly "paralelní producenti", kteří by se pravidly neobtěžovali. V Urugayi si můžete koupit maximálně x gramů denně. Když ale chcete víc, kde to asi seženete?

Patrick van Damme
Narodil se v roce 1956 v belgickém Gentu, kde vystudoval univerzitu a získal četná uznání a akademické tituly. Na Gentské univerzitě je emeritním profesorem tropického a subtropického zemědělství a etnobotaniky. Od roku 2012 působí jako řádný profesor na ČZU v Praze, kde přednáší pro studenty magisterských programů v oborech etnobotanika, agrolesnictví, tropické zemědělství a udržitelný rozvoj. Stojí za významnými projekty zaměřenými na udržitelné zemědělství v rozvojových i jiných zemích.
Má za sebou řadu výzkumných projektů, mj. v oblasti etnobotaniky v Namibii, Senegalu, Togu či Ekvádoru, programů zaměřených na integrovaný rozvoj venkova v Subsaharské Africe nebo v Číně a mnoho dalších. Na nedávné klimatické konferenci OSN v Glasgow byl členem belgické delegace jako lídr pracovní skupiny zaměřené na lesnictví a biodiverzitu.