Patolog nežije mezi mrtvolami

C. L.: To je vždy problém. Lidé si nás spojují s tím, co vidí v televizi. Pletou si pojem forenzní, tedy soudní, patolog s klinickým patologem a nerozlišují to. Všichni si myslí, že jsme ti, kteří ohledávají zavražděné. Ale nedochází jim, že zkoumáme lidské tkáně. Takže je tu velká otázka, jak vysvětlit lidem, že patologie není jen forenzní věda, ale je to disciplína týkající se především živých pacientů. Je v tom kus biologie a medicíny. Jsme důležití pro výzkum, pro klinickou praxi a také pro léčbu samotnou.

J. L.: V Česku je to podobné. Lidé si zkresleně myslí, že patolog žije mezi mrtvolami, jak říkáte. Díky špatné interpretaci obsahu naší práce pak mají navíc často vůči našemu povolání odpor. Je to přitom disciplína, která se v první řadě zabývá diagnostikou zdravotního stavu živého pacienta.

fb-pd-podval

C. L.: Ano. Neřežeme jen do mrtvých těl. A jak moc televize tuto představu zkresluje? My ve filmu nežijeme. Ve filmu soudní patolog přijde k oběti a po autopsii, čili ohledání, vám řekne víc. V těch horších seriálech řekne na místě rovnou všechno. Třeba, že člověk zemřel přesně před pěti hodinami. Tohle je běžný proces ve filmu. Ale tak to v praxi nefunguje. A klinická patologie je něco zcela jiného. Máme materiál od pacienta zafixovaný v parafinu a většinou, rutinně po jednom dni, jsme schopni ho takto připravený a zpracovaný teprve vložit jako slide pod mikroskop a zkoumat ho.

J. L.: Jako patologové se navíc ani nesetkáváme s pacientem, pouze se vzorkem jeho buněk. V podstatě vidíme tkáň nebo orgán, který zpracujeme a vyšetřujeme. Patolog je diagnostik. Více než 90 procent naší práce je v dnešní době práce u mikroskopu, takzvaná biopsie, tedy vyšetřování tkání živých pacientů. Každá tkáň, nějak patologicky změněna, která je odstraněna z těla pacienta, se odesílá k nám. Ať už jde o znamínko nebo střevo s nádorem. Teprve patolog stanoví jednoznačnou diagnózu a to, zda jde vůbec o nádor, zda je zhoubný…

Pacientovi se slovo „patologie" neříká

J. L.: Vždycky, když lékař řekne pacientovi, že jeho vzorek pošle do laboratoře, na mikroskopické vyšetření nebo na histologii, znamená to, že potom putuje na patologii. Akorát se mu to slovo raději neřekne. Ale každý, kdo byl operován pro něco, jeho tkáň prošla oddělením patologie, kde byl jeho vzorek vyšetřen a bylo zjištěno, zda jde o zánět, nádor nebo něco jiného.

C. L.: Rakovina není jedna nemoc. Dokonce ani rakovina prsu není jedna. Existuje hned několik druhů zhoubných a nezhoubných nádorů, které mohou prs postihnout. Některé jsou agresivnější než jiné, mají vzájemně odlišné vlastnosti, jinak vypadají pod mikroskopem. Laicky řečeno, je několik typů rakovin.

J. L.: Přesně tak. Například ve slinných žlázách je známo dvacet druhů rakovinotvorných nádorů. Když ji patolog přesně rozezná podle sklíčka ze základního barvení tkáně, píše se zpráva s výsledkem lékaři, který vzorek poslal, aby on nebo onkolog mohl určit další léčbu. Patologie používá veškeré prostředky biologických věd, aby co nejblíže specifikovala konkrétní nádor „toho konkrétního pana Nováka". Lékař pak vybere takzvaně „léčbu na míru".

C. L.: To je to, co považuji za největší výzkumný posun. Tedy spojení genetiky a patologie, které nám umožňuje dělat zmíněnou individuální diagnostiku. Rakovina se vyskytuje ve všech evropských zemích. Nejčastěji rakovina tlustého střeva. Když nesportujete, nejíte správně, jste daleko více ohroženi. Aby se nádorům předcházelo, je nutné provádět preventivní kolonoskopická vyšetření. U nás se lidé kolonoskopie bojí, a proto na ni nechodí. Záleží na člověku, který vám vyšetření dělá. Já sám jsem na ni byl před deseti lety, když mi bylo čtyřicet, a bylo to bez problémů. Šel jsem tam pouze preventivně. Vzhledem k tomu, že se zabývám výzkumem rakoviny trávícího traktu, nerad bych na ni jednou zemřel. Rozumíte, byla by to pro mě ostuda (směje se).