Setkáváte se o Velikonocích také s vyšší návštěvou bohoslužeb, kdy přicházejí i nevěřící, jako je tomu o Vánocích?

Možná, že na Vánoce chodí přece jen více lidí, kteří nemají úzký vztah k víře, ale prožívají je jako velkou tradici. Má to své kouzlo: jesličky, sníh, zpívají se koledy. Lidé rádi vzpomínají na dětství, ozve se v nich nostalgie. Jsou ovšem také věřící, kteří nechodí do kostela pravidelně, ale alespoň o těch svátcích cítí potřebu tam zajít. Na Velikonoce přichází více lidí, ale ne tolik jako na Vánoce ty jsou u nás ve větší oblibě.

Co se děje o Velikonocích v kostelích?

Na Zelený čtvrtek se všichni pražští kněží sešli se svým arcibiskupem kardinálem Dukou v katedrále a obnovovali tam své kněžské závazky. Při této mši se také světí oleje, které kněží odvezou do svých farností a během roku je používají k různým liturgickým úkonům. Odpoledne je vzpomínka na poslední večeři Páně a je tam obřad umývání nohou symbolizující pokoru a službu bližním. V pátek odpoledne se potom kráčí spolu s Kristem křížovou cestou a večer během obřadů se zpívají pašije. Pak až do sobotního večera je ticho je to doba očekávání třetího dne, kdy Kristus vstal z mrtvých.

A obřady nedělní začínají vlastně už v noci?

Ano, říká se tomu vigilie bdění a slaví se to večer po západu slunce a v některých zemích až za svítání, tedy v noci ze soboty na neděli. Během vigilie se udělují křty dospělých v pražské arcidiecézi je jich poměrně dost, přibližně 150. V neděli pokračují oslavy zmrtvýchvstání Krista, liturgie má děkovný ráz a přicházejí hlavně lidé, kteří nemohli přijít v sobotu večer.

PÁTER Mariusz Kuźniar. Jak zde na Jižním Městě, největším sídlišti v Praze, vypadá život křesťanské komunity?

Vyplývá z charakteru sídlišť: lidé tu jsou v anonymitě, je tu velká fluktuace lidé se stěhují, dojíždějí do zaměstnání a vracejí se sem jen vyspat, byty se pronajímají. Je tu už také poměrně dost starých lidí.

I proto se zde v Komunitním centru Matky Terezy snažíme vytvořit jistou alternativu či doplněk služeb obce. Kromě naplnění duchovních potřeb tu lidé nalézají i alternativu trávení volného času. Pořádáme tu koncerty, promítání filmů s duchovní tématikou, přednášky atd.

Také jsem tu viděl cizince. Je to náhoda, nebo sem chodí často?

Dříve tady byla korejská komunita, ale ta se později přesunula do Dejvic, kde se scházejí v pastoračním středisku u sv. Vojtěcha. Jsou tu ovšem i jiné národnosti, dost Slováků, Ukrajinců atd. Ke každému hledáme individuální přístup. Máme tu křesťanský sportovní klub, klub důchodců, jsou tu skauti, je tu mateřské centrum náplň centra je opravdu bohatá. Více o programu se lze dozvědět na našich webových stránkách www.kcmt.cz.

Jaké je vaše poselství k Velikonocům pro naše čtenáře?

Kristovo zmrtvýchvstání nám dává perspektivu, naději, bez které člověk nemůže žít. Všichni se dostáváme do těžkých, bolestných situací. Mezi bolestí a radostí, mezi nouzí a štěstím ční hluboká propast. Naděje nad ní staví most.