Ta byla od Újezdu až po Malostranské náměstí ucpaná stovkami lidí, kteří se chtěli se Svatým otcem pozdravit. Stáli zde mladí, staří i celé rodiny s malými dětmi a také spousta cizinců.

Z davu se ozývala nejen angličtina, ale také polština či italština. Pro většinu z nich je papež nejvyšší pozemskou autoritou.

Zdaleka ale ne pro všechny, našli se i tací, kteří do centra hlavního města dorazili jen ze zvědavosti. "Chtěl jsem vidět tu atmosféru a bezpečnostní opatření," přiznává asi dvacetiletý Petr a vzápětí se rozpovídá: "Papež samotný mě až tak nezajímá. Vlastně si myslím, že je to jen funkce. Podle mě je leckterý biskup mnohem pobožnější než on."

Jeho slova však slyší i zhruba šedesátiletá paní, pokřižuje se a říká mu: "Už nemluv, víru musíš mít tady," chytá se za srdce. "Tohle už nikdy nevyslovuj nahlas," dodává a raději se přitočí ke zpívající skupince, která se mezitím shromáždila kolem dvou řádových sester třímajících zpěvníky s modlitbami a svatými písněmi.

Přijíždí papež

Pár minut před půl jednou se konečně zdálky ozve troubení, dav začne tleskat a zvedat ruce s fotoaparáty, kamerami a žlutobílými vatikánskými vlaječkami. Z kostela začíná znít hudba a z jedné z limuzín vystupuje ten, na koho lidé čekali i několik hodin.

Krátce se pozdraví s nimi i pražským primátorem Pavlem Bémem či starostou Prahy 5 Milanem Jančíkem a zmizí v kostele, aby uctil Pražské Jezulátko. I tady na něj čekají desítky lidí, papež se s nimi zdraví a žehná jim. Poté pokládá na oltář zlatou korunku jako dar Jezulátku.

Podat mu ruku

Zhruba po půl hodině kostel opouští, znovu se zdraví s venku stojícím davem, usmívá se a některým podává ruku.

Asi deset minut po jedné hodině nasedá do přistaveného papamobilu a s policejní kolonou opouští Karmelitskou ulici, aby se přesunul do Voršilské, kde ho čeká oběd a malý odpočinek. Potom se vydá na zdvořilostní návštěvu Pražského hradu.