Rodiče pěstovali kromě květin i zeleninu, a proto mohli za války pomáhat lidem v okolí. Během Pražského povstání pak vozili zeleninu do nemocnice Na Bulovce. Po převratu v únoru 1948 rodinu Kefurtových tvrdě postihla komunistická opatření, nesměli pěstovat, co chtěli, a museli povinně odevzdávat většinu produkce.

V roce 1950 nastoupil jen díky pomoci známého, kterému otec pomáhal za války, do zahradnického učiliště na Pražský hrad. „Jako syn soukromníka bych se tam nikdy nedostal,“ vysvětlil a dodal, že učení pro něj byla hračka, protože už znal řadu věcí z domova a zahradnický obor měl rád. Měl štěstí, že na Hradě byli stále odborníci ještě z dob první republiky, takže se měl od koho učit: „Přišel jsem do dobrých rukou, ti lidé byli doopravdy hodní.“

Ve Veleni byly lepší kedlubny

Na Pražském hradě pak Václav zůstal i jako zaměstnanec a zažil šest prezidentů, od Klementa Gottwalda až po Václava Havla. „S prezidenty jsem ale nepřišel moc do styku, většinou s paničkami.“

V době Gottwaldova prezidentování byli na Hradě lidé v civilu, kteří Klementa hlídali na každém kroku. „Bylo to strašně utažené, nikomu nevěřili, všechno prohlíželi.“

„Po Gottwaldovi přišel Zápotocký a to byl obrovský obrat, protože civily vystřídala stráž. Byli to vojáci, sice prověření kluci, ale normální lidi, s nimi nebyl problém. Zápotocký chodil hodně po zahradě.“

Po něm přišel Antonín Novotný a kultura zahrad vzrostla. „On chodil do Hradu pěšky a běda, kdyby tam byl nepořádek.“ Ke konci jeho prezidentování byl v roce 1967 jmenován vedoucím užitkové zahrady. Na jeho manželku Boženu rád nevzpomínal, protože jim neustále připomínala, že byla vedoucí zemědělské výroby ve Veleni, kde měli mnohem lepší kedlubny, než jaké pěstovali oni.

Naopak na další první dámu Irenu Svobodovou měl hezké vzpomínky. Znal ji totiž už před tím, než s manželem přišla na Hrad, protože jí přesazoval citróny a různé květiny. „Byla to strašně hodná paní, která založila SOS dětské vesničky.“ Navíc přebytky, které se nespotřebovaly, nechávala posílat do domova důchodců a v zahradách zavedla prodej pro veřejnost.

Na Gustáva Husáka si příliš vzpomínek neuchoval. Po sametové revoluci přišel Václav Havel a jeho paní. „Olga Havlová měla zájem o zahradu a chodila tam, byl to úplně jiný vztah.“

Posnídal s Havlem

Když Václav Kefurt slavil šedesáté narozeniny, zavolal mu ředitel hospodářské správy, aby v sobotu v devět ráno přišel ke vchodu do Královské zahrady. „Přivedl mě k panu prezidentovi, abych s ním posnídal. Tak jsem s ním posnídal, pohostili mě a pan prezident mi poděkoval za celoživotní práci, kterou jsem pro tu zahradu udělal. To byla pro mě tedy úžasná pocta.“

Za prezidenta Havla se stal ještě s kolegou Josefem Tomkem vedoucím celých zahrad Pražského hradu. Za svou kariéru také reprezentoval hradní zahrady na mnoha mezinárodních výstavách, ze kterých si odnesl na 280 medailí.

Květiny do zítřka nepočkají

Hlavní zásadou při pěstování rostlin je podle něj nebýt líný. „Neexistuje říct: Já to udělám zítra. Kytky musíte pohnojit a zalít hned." Stále žije v Troji a raduje se ze zahrady, kterou založil jeho otec a na kterou je náležitě pyšný.

Vzpomínky Václava Kefurta natočili žáci ZŠ Bohumila Hrabala v Praze 8 v rámci projektu Příběhy našich sousedů pro sbírku Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum. Podpořit ji můžete i vy. Více na www.pametnaroda.cz.