Během studií obchodní školy si přivydělávala soukromým doučováním. „Připravovala jsem i děti do první třídy. Vzpomínám si na malého Pepíčka, kterého jsem vedla poprvé do první třídy. Připravila jsem mu vše, co si má prvňáček přinést,“ dodává. Tehdy už měly všechny děti sešity a doba s tabulkami a křídami byla dávno pryč.

Na stěně ve třídě se tehdy vedle státního znaku vyjímaly portréty československého prezidenta Klementa Gottwalda a představitele Sovětského svazu Josifa Vissarionoviče Stalina. Vše doplňoval Leninův citát „Učit se, učit se, učit se!“. „Nedaleko ředitelny bývalo skladiště všeho možného, včetně plynových masek, se kterými jsme povinně cvičili,“ říká.

Když paní Alžběta úspěšně dostudovala, začala si shánět pracovní uplatnění. Šla na jeden pracovní pohovor, kde potkala staršího pána. „Viděl, že tam čekám, až na mě přijde řada. Řekl mi, že má obchod a můžu k němu ihned nastoupit,“ vypráví.

Celoživotní úřednice

„Kývla jsem na to. Čekala jsem, že budu pracovat v kanceláři v obchodním oddělení. Byla jsem nachystaná,“ vypráví. „Když jsem tam poprvé přišla, spatřila jsem obchůdek s elektrosoučástkami. Obchůdek neměl s kanceláří nic společného. Místo toho, abych seděla u stolu, prodávala jsem elektroniku. Byla jsem však spokojená s tím, že pracuji,“ dodává.

Nakonec v prodejně vydržela pracovat přibližně půl roku. Vzhledem k tomu, že paní Alžběta měla obchodní vzdělání, dostala nabídku pracovat na městském úřadě. „Nabídli mi místo v kanceláři na radnici. Musela jsem tam udělat zkoušky, takové docela jednoduché ze psaní na stroji. Tak jsem začala dělat na radnici,“ dodává. V úřednické práci paní Alžběta vydržela až do důchodu.

Logo Prahy.

Více o vzpomínkách pamětníků z domova pro seniory Chodov se dočtete v knize 222 a 2 příběhy 20. století.