„Vraceli se přes Vladivostok. Otec trpěl vnitřním onemocněním žaludku ze špatné stravy. Z Vladivostoku ho vzali na léčení do Japonska, kde strávil asi dva měsíce,“ vypráví pan Zlatěk.

Jeho otec se vrátil do Československa s velkou slávou jako vysoký důstojník. Měl ale problém si sehnat práci. „Když přišel na ministerstvo obrany, řekli mu: vždyť vy jste voják, vy nic jiného neumíte než být vojákem,“ říká. „Poslali ho na Podkarpatskou Rus. Sháněli tehdy lidi, aby to tam dali do pořádku,“ vypráví.

Otec pana Zlaťka tak nastoupil jako zástupce velitele v Chustu, přistěhoval se tam i se svou ženou, se kterou se seznámil v českých Milovicích. V Chustu žili spokojeně asi čtyři roky a právě tam se jim narodil malý Zlatěk. „Byl jsem tam jako prcek. Do školy jsem začal chodit, až když jsme se z Podkarpatské Rusi přestěhovali zpět do Čech,“ dodává. „Bydleli jsme naproti kasárnám. Za naším domem začínal velký kopec, tam jsme chodili do lesa,“ dodává.

Jenže v roce 1937 se už stále více ukazovalo, že Československo může o své východní území přijít, maďarský vliv zde byl velmi silný.

Výslechy gestapa otec nepřežil

„Hitler vystrkoval růžky. Byli tam nejen Češi, ale i Rumuni a Maďaři. Maďaři se scukli s Hitlerem a Češi z Podkarpatské Rusi z nich měli vítr, tak jsme se odsud odstěhovali,“ říká. „V Čechách pak otec dostal místo jako velitel pohraničí. Byly tam postavené bunkry,“ dodává.

Za 2. světové války se jeho otec zapojil do odbojové činnosti v organizaci Obrana národa. Na podzim roku 1944 jej zatklo gestapo. Po čtrnácti dnech krutých výslechů zemřel, aniž by nacistům vyzradil jména svých spolupracovníků a přátel.

Logo Prahy.Zdroj: Studio Najbrt

Více o vzpomínkách pamětníků z Domova pro seniory Chodov se dočtete v knize 222 a 2 příběhy 20. století.