„Na jaře jsme dokončili nové portréty Antonína Novotného. Měly jít jako obrazy do škol a do úřadů,“ vypráví paní Františka. „Spolu s nimi byl hotov i tisk peněz a známek na dopisy. Všichni byli nadšení, jak je na nich Novotný krásně zelený,“ dodává.

Kvůli běhu tehdejších politických událostí se ale na veřejnost nedostaly. Novotný 22. března na funkci prezidenta rezignoval, o pár dní později jej nahradil Ludvík Svoboda. „Všechno se to muselo stáhnout a vyhodit. Holt nevěděli, že přijde politická změna a Novotný skončí. Museli jsme vyrábět portréty nového prezidenta,“ vzpomíná.

Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se Rusové báli, že zaměstnanci budou na tiskařských strojích tajně tisknout různé letáky proti bolševickému režimu. „Rusové byli podezřívaví, dokonce na týden zastavili výrobu. Nějaký čas pak k nám do výroby přímo chodili ozbrojení vojáci,“ vzpomíná. „Báli jsme se, že nechají zavřít celý podnik,“ dodává. Před okupací totiž podnik tisknul celou řadu tuzemských i zahraničních knih. „Na kontrolu zahraničních knih měli dokonce překladatele,“ dodává.

Paní Františka později začala pracovat ve státní tiskárně cenin, jedné z poboček státní tiskárny, kde se vyráběly peníze, pasy, občanské průkazy, kolky i poukázky na benzín. „Pořád se všechno kontrolovalo a přepočítávalo. Jednou nám zmizel celý arch peněz. Vedoucí nám řekl, že nás nepustí domů, dokud se případ nevyřeší. Prohledali všem osobní věci, ale peníze nebyly k nalezení. Nakonec někoho napadlo rozebrat tiskařský stroj. Celý arch zůstal zaseknutý uvnitř. Domů jsme šli až skoro o půlnoci,“ vypráví. „Asi šest let jsem žila ve stresu, vše muselo být naprosto přesné,“ doplňuje.

Peníze pro komunistickou Kubu

Peníze se tehdy tiskly za pomoci pásu. Vytiskly se na papír a řezačkou se rozdělily na jednotlivé bankovky. „Po každém úkonu se opět přepočítávaly, jestli čísla sedí. Občas se totiž stávalo, že se u některého úkonu materiál poničil,“ říká absolventka grafické školy pod Petřínem. Tiskla se zde i měna pro spřátelenou komunistickou Kubu.

Když se pak peníze vyrobily, u přepočítávání byla přítomna i policie. Převoz peněz do Československé národní banky, která je za rohem, pak doprovázela ozbrojená skupina. „Pořád byla někde nějaká kontrola, aniž bychom o tom věděli. Nejenom v práci. Byli jsme ale mladí a věřili jsme, že bude lépe,“ dodává.

Logo Praha

Více o vzpomínkách pamětníků z domova pro seniory Chodov se dočtete v knize 222 a 2 příběhy 20. století.