„Letošní listopad je samozřejmě radostnější než ty předchozí. Stále se nemůžeme nabažit radosti z toho, že komunisté jsou mimo parlament a bývalí agenti StB už nebudou ve Strakovce,“ říká Mikuláš Kroupa, ředitel neziskové organizace Post Bellum.

Ale zpět ke skautu Lukšíčkovi. „Všichni jsme dodržovali desatero skautského zákona, mezi které patřil slib, že budeme v případě nouze bránit republiku,“ vysvětluje pražský rodák, proč se po únorovém komunistickém puči a zákazu Junáka nepřestal scházet s kamarády a proč krom běžných skautských aktivit přešli i k odbojovým akcím. Začerňovali vývěsní vitrínky KSČ, přestříhali telegrafní vedení, a když se v Jílovém u Prahy konalo setkání příslušníků Lidových milicí, nakladli kameny na železniční trať a přistaveným autobusům vypustili pneumatiky.

V restaurátorské dílně Metrostavu se nyní pracuje na detailech Clam-Gallasova paláce.
FOTO: Papír, voda, lepidlo. V ateliéru se restauruje šlechtický palác

Následovalo zatčení, výslechy a soud mu v březnu 1953 vyměřil roční trest. Z trestaneckého pracovního tábora Svornost při stejnojmenném uranovém dole v Jáchymově ho po pěti týdnech vysvobodila amnestie. Okamžitě ale dostal povolávací rozkaz k Technickým praporům. Skauti z jeho oddílu, kteří zůstali na svobodě, zatím pokračovali v odbojové činnosti. V květnu 1954 je pozatýkali podruhé, Rysa zatkli přímo u jednotky a odvezli do ruzyňské věznice. Druhý trest ho poslal znovu do lágru, tentokrát na šest let.

Roku 1968 se podílel na obnově Junáka, stejně tak pak po roce 1989.

Příběh Jiřího Lukšíčka přineseme v sobotním vydání Pražského deníku.