Karlák býval ve středověku největším náměstím v Evropě. Panoval tam čilý ruch: putovaly tudy davy lidí ze širokého okolí a prodavači u stánků se snažili na své zboží nalákat co nejvíce zákazníků. Do vyzvánění zvonů v kostelích bučela stáda dobytka.

Je jasné, že tak frekventované místo se nemohlo obejít bez vlastního pivovaru. Díky tmavé fasádě se mu lidově říkalo černý, ačkoli jeho pravé jméno znělo Zlatý lev podle symbolu lva na štítu.

Vařilo se v klášteře

Samotná budova tam vyrostla už v roce 1377, tedy krátce po založení Nového města pražského Karlem IV. Záhy v ní vznikl i obecní novoměstský pivovar a hostinec. Tehdy patřil k areálu Zderazského kláštera, jak ale víme z příkladu Strahovského nebo Břevnovského kláštera, mniši k vaření piva měli odedávna blízko. Dům měl hluboké a členité sklepení, ve kterém zůstával zlatý mok lahodně studený i během léta.

Studené pivo, žhavé debaty

Majitelé domu se rychle střídali, tradice pivovarnictví ale zůstala nepřerušena. Jediné, co se časem měnilo, byla podoba domu. Fasáda se proměnila z gotické v barokní a později na klasicistní. V 19. století koupila objekt rodina Náprstků, která měla s řemeslem bohaté zkušenosti – vlastnila i pivovar a palírnu U Halánků na Betlémském náměstí.

Díky vlivu majitele Ferdinanda Náprstka a jeho slavnějšího bratra Vojty na obou místech jen kvetl společenský život. Pivo od Náprstků a debaty nad ním si oblíbily elity té doby: Josef Kajetán Tyl, Julius Zeyer či Vítězslav Hálek.

Stará stavba šla k zemi

Na začátku 30. let koupila pivovar italská pojišťovací společnost Riunione Adriatica di Sicurtà. Stará budova jejím potřebám nevyhovovala, a tak ji nechala strhnout. Na uprázdněném místě vznikl podle návrhu architekta Karla Kotase šestipatrový polyfunkční dům. Pojišťovna tam ubytovala některé své zaměstnance, v přízemí ale vznikla vyhlášená restaurace. Na pivo tam Pražané chodili až do roku 2000, kdy podnik nahradila samoobsluha a drogerie.