Jak se během čtvrtstoletí proměnil význam UNESCO a co vlastně dnes obnáší být jeho součástí?

Pohledy na roli UNESCO jsou různé a jeho klady a zápory nejsou tak jednoznačné. Záleží to například i na velikosti jednotlivých lokalit a měst. K 25. výročí zapsání Prahy na seznam UNESCO pořádáme na podzim spolu s Institutem plánování a rozvoje velkou konferenci, kam zveme i zástupce „unescových" měst Evropy, aby se s námi podělili o své zkušenosti, zda jim členství v UNESCO víc přináší, nebo bere. Dle mých zkušeností lze říct, že menší města vnímají UNESCO jako přínos, protože díky tomu o nich svět ví, přináší jim pozitiva cestovního ruchu a s tím spojené finance. Na druhou stranu ale vidíme na příkladu Benátek a jiných historických měst, že tu řeší otázku, kdo je víc, zda turista, nebo občan.

Náměstí Jiřího z Poděbrad s kostelem Nejsvětějšího srdce Páně.
Významná pražská památka usiluje o UNESCO

Co se tedy v těchto městech děje?

Centrum žije z turismu, zároveň ale začíná být místem duchů, protože místní tam nežijí, a pokud tam ještě žijí, tak je dřív nebo později vyžene hluk a další negativní dopady spojené s cestovním ruchem. Prázdné domy se stávají předmětem spekulací. Když je nakoupí například spekulanti ze zahraničí, tak se stává, že tyto domy zůstanou prázdné nebo nevyužité. Většinou jde navíc o kulturní památky nebo jsou to domy v památkových zónách, na které se vztahuje památková ochrana a na větší přeměnu, která by se těmto spekulantům líbila, není moc šancí.

A v Praze převažují spíš klady, nebo zápory?

Není to tak jednoznačné. Nejprve je třeba říct, že díky UNESCO Praha přestála některé divoké ataky v 90. letech od různých developerů, kteří si mysleli, že přes peníze zmůžou všechno a vybudují si tady pomníky. Tam bych viděl jednoznačně pozitivní roli. Taktéž v propagaci a prezentaci města. Dnes už je ale situace jiná, většina zahraničních investorů je kultivovaná a prosazuje své zájmy standardními legálními cestami. Ale přínosy některých regulací v Praze jsou v současnosti sporné. Je tu skupina památkářů, a teď nemyslím nás úředníky, ale takové instituce jako je ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla), která se velmi vyhraňuje proti všemu novému. A to v tuto chvíli vedení města, ale i část odborné veřejnosti, tedy urbanisté a architekti, vnímají jako určitou překážku při rozvoji města. Kritici sice namítají, že by tu neměla vznikat výšková zástavba, ale je tu fakt, že Praha patří k nejméně zahuštěným metropolím v Evropě.

Znamená to, že by Praha vypadala jinak, kdyby nebyla v UNESCO?

To je velmi spekulativní téma. Tématu nerealizovaných staveb v Praze se bude věnovat architekt Petr Kučera, se kterým spolupracujeme. Závěry své práce vystaví na podzim na horní polovině Václavského náměstí. Pokusí se do ní zachytit všechny možné projekty a záměry, které v Praze byly, od Hitlerovských asanačních záměrů až například po nedávný projekt Chobotnice. Je samozřejmé, že je Praha v rámci Evropy jedinečná. Její hodnota rozmanitosti, která vychází z historie, je srovnatelná jen s Římem.

Ilustrační foto.
Praha láká turisty ze zámoří. Až z Latinské Ameriky

V minulosti se objevili zprávy o tom, že kvůli některým stavbách hrozí Praze vyškrtnutí ze seznamu. Opravdu by ale vznik jednoho objektu, například výškového domu na Pankráci, mohl mít takový následek?

V té době jsem na magistrátu ještě nebyl. Můj názor je ale takový, že jednotlivé dohody s UNESCO podepsal stát za souhlasu jednotlivých měst a je jen věcí města, jak k naplňování těchto dohod přistupuje. Jestli vedení města zváží, že převažují negativa, je jeho vůle, jak s tím naloží. Výškové stavby na Pankráci jsou složitý problém, který prochází vleklou diskusí, podle mého názoru to ale není důvod k vyškrtnutí.

Na příkladu Drážďan ale vidíme, že vznik jedné stavby k vyškrtnutí vést může.

V Drážďanech proběhlo občanské hlasování o tom, zda most ano, nebo ne. Občané se vyslovili pro most a v tu chvíli bylo jasné, že se vyslovují zároveň i pro vyškrtnutí ze seznamu. Položili si otázku, co je víc, zda život lidí ve městě, nebo veřejný zájem a ochrana toho prostoru, a zvítězilo to první. Na nás úřednících je, abychom hledali kompromisy: aby byl spokojený turista a zároveň lidé, co tu žijí, našli kousek od centra svou trafiku a pekárnu. Na konferenci do Prahy zveme i zástupce Drážďan, aby nám popsali svou zkušenost a řekli, zda je skutečně deklasující, když se z UNESCO vystoupí, nebo ne.

Co dalšího kromě výškových domů na Pankráci UNESCO v Praze sleduje?

Zcela jistě přípravu metropolitního plánu a umisťování výškových staveb v metropoli. Dále výstavbu velkých projektů v centru metropole, ale i drobnosti spojené s Václavským náměstím. Je výjimečné, že sleduje i menší stavby, v současnosti například nádraží Vyšehrad. Otázkou je, jak moc je to pro ně podstatné. Před lety jsem byl na jednání s UNESCO zrovna v době, kdy se u nás řešilo, že Český Krumlov bude vyškrtnut ze seznamu kvůli otáčecímu hledišti. Na tom jednání se ale o hlediště nikdo nezajímal, šlo jen o kuloární informace. Podobné příklady jsou jen části problémů v rámci problematiky celého města. Přispívá Unesco zapsaným městům nějak i na opravy památek? Ne, naopak poté, co se UNESCO zbytečně zapletlo do politických hrátek a přišlo o peníze z evropských zemí, z USA, Kanady a Izraele, tak přišla poptávka, zda jsou města ochotná za tu značku platit. Všechna česká města jednotně odpověděla, že ne.

Turistka v Praze. Ilustrační foto.
Návštěva Prahy láká Čechy, ale i turisty z Ruska

A kolik stojí Prahu údržba památek?

V této chvíli to nedokážu říct, ale doufám, že na té konferenci zazní přesné číslo, kolik Praha dala do obnovy kulturního dědictví. Rozhodně nepůjde o malou částku. Díky tomu ale dnes Praha vypadá tak, jak vypadá. Většina domů, které ještě v 80. letech byly neopravené a měly zanedbané interiéry, je dnes opravená.

Dosud jsme hovořili o stavbách a podmínkách plynoucích ze zapsání do UNESCO. Přitom UNESCO znamená pro město především cestovní ruch. Pro turisty to byla vždy lákavá značka. Platí to ještě?

Jednoznačně. Když člověk někam vyjíždí, tak se nejprve podívá, zda jede kolem něčeho, co je na seznamu UNESCO. Mnoho turistů z Asie a dalších vzdálenějších zemí jezdí právě po „unescových" městech. Tím, že letí například z Číny, tak je pro ně vzdálenost mezi Prahou a Českým Krumlovem marginální, za týden tak stihnou i pět míst. Značka tedy v 90. letech pomohla nejen před šílenými plány některých investorů, ale i počátečnímu rozvoji cestovního ruchu. Doba se ale změnila. Ta koncentrovaná masa totiž už vystoupila do takové výše, že devastace v oblasti sociální a také opotřebení věcí je natolik veliká, že i zde se začíná zvažovat, zda je to pro město přínosné.

A nestálo by za to tu koncentrovanou masu rozprostřít po celé Praze a ukázat turistům i další krásy metropole?

Souhlasím, ale to není problém památkářů, jako spíš města a organizace cestovního ruchu. My teď například přicházíme s novým projektem, kdy se pokusíme o zápis osady Baba na seznam Evropského dědictví, což je nejvyšší ocenění v rámci Evropské unie. Na projektu pracujeme spolu se Stuttgartem, Vídní, Brnem a Wroclawí, kde stojí také sídliště, která vznikla v rámci architektonicko-filozofického hnutí Werkbund. Tímto krokem chceme docílit i toho, aby se turisté dostali i na Prahu 6.

Turisté v Praze. Ilustrační foto.
Do Prahy loni přijel téměř milion turistů z Asie

Máte v plánu zapsat na tento seznam ještě další místa?

V této chvíli ne.

Na seznam světového dědictví UNESCO by mohl přibýt kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, který je součástí připravovaného návrhu na zápis Plečnikovské architektury u nás a ve Slovinsku. Jaké vidíte šance tohoto projektu?

Tento projekt už se táhne řadu let. Teď je to ve fázi, kdy jsou přípravy na nominaci opět oživeny a připravují se další strategické kroky k vyjednávání s výborem UNESCO. Podle mě by to pro Prahu bylo velmi zajímavé a opět by to byla možnost, jak ten vál turistů z centra posunout zase o kus dál.

Vernisáž výstavy Praha světová na Kampě za přítomnosti Jana Wolfa a Olgy Menzelové 10.5.2017
25 let Prahy v UNESCu. Hrozilo jí i vyškrtnutí

Co vy osobně vnímáte na Praze jako to nejcennější?

Rozmanitost, její členění, úžasnou řeku a zákoutí. A také to, co nám tady zanechali mistři řemesel z předcházejících století. Nejsou to jen obyčejné činžáky. Oni na rozdíl od nás hodně přemýšleli, co postaví. Proto má většina těchto domů svůj genius loci a lidé se v nich cítí dobře. Naštěstí si to znova majetní Pražané začínají uvědomovat a stěhují se raději do těchto starých domů v centru než do novostaveb.