Pietní místo se jmény desetitisíců padlých vojáků z první i druhé světové války a také ze zahraničních misí české armády vznikne v rekonstruovaném památníku na pražském Vítkově.

Vláda schválila návrh ministerstva obrany na osmnáctimiliónový příspěvek na rekonstrukci hrobu neznámého vojína, který by měl dostat nejen novou podobu, ale i zvláštní statut.

Neznámývojínod Zborova

Vítkov se tak stane podobným místem, jako je Arlingtonský hřbitov v USA nebo pomník padlým francouzským vojákům pod Vítězným obloukem v Paříži.

„Na Vítkově je jediný hrob neznámého vojína v ČR, a sice s ostatky padlého od Dukly. Česká armáda by si nyní přála, a my s ní souhlasíme, aby zde byl uložen i neznámý vojín od Zborova. Tak by byli zastoupeni i hrdinové z 1. světové války,“ říká ředitel Národního muzea Michal Lukeš, pod kterého Národní památník na Vítkově spadá.

„Hrob neznámého vojáka z bitvy u Zborova stál již od roku 1922 u Staroměstské radnice, ale za okupace byl zlikvidován. Proto se nyní uvažuje o exhumaci ostatků jiného neznámého hrdiny u Zborova, na čemž budeme spolupracovat s ukrajinskou stranou,“ informuje historik a ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.

Vznikátu muzeum moderních dějin

Národní památník na Vítkově nyní prochází celkovou rekonstrukcí. „Národní muzeum dostalo památník do správy v roce 2000 s úmyslem ho zrekonstruovat a najít pro něj využití. Slavnostně ho otevřeme na státní svátek vzniku Československa 28. října. Poté bude poprvé ve své pohnuté historii naplno sloužit veřejnosti. Ve spodní části vznikne muzeum moderních dějin, v přední části bude zrekonstruovaný hrob neznámého vojína, síň bude využívána k nejrůznějším kulturním akcím a na střeše vznikne vyhlídka i malá kavárnička,“ popisuje budoucí vzhled památníku Lukeš.

Již před dvěma lety se začal připravovat i zvláštní status pietního místa, na čemž se podílela široká platforma nejrůznějších institucí, jako Československá obec legionářská, Ústav pro soudobé dějiny, ministerstva kultury a obrany, Národní muzeum či Vojenský historický ústav.

„Nový statut by měl jasně definovat toto místo jako nejpamátnější v zemi. Hrob neznámého vojína by měl také dostat novou architektonickou podobu a stát se nejen ceremoniálním místem,“ dodává Knížek.

Vítkov je nejvlastenečtější místo metropole

Jeden z vrcholných dějinných okamžiků vrchu Vítkov, na kterém se již od dob Karla IV. pěstovala vinná réva a chmel, se uskutečnil 14. července 1420. „Tehdy husité obhájili před křižáky zdejší pevnůstku, chránící jedinou zásobovací cestu do jinak obklíčené Prahy. I proto bylo místo nadále oslavováno mezi českými vlastenci,“ vypráví středoškolský učitel dějepisu z Prahy 7 Jaroslav Palas.

Nedlouho po vzniku Československa v roce 1919 byla pod správou ministerstva národní obrany zřízena instituce Památník odboje, která měla za úkol shromažďovat umělecká díla oslavující odboj. Z Památníku se velmi brzy stala samostatná vojenská organizace, v jejímž čele stál plukovník Rudolf Medek a která usilovala o postavení samostatné budovy, v níž by byl soustředěn nejen archív a muzeum, ale která by oslavovala i vznik Československa a podíl legií na jeho vzniku. Památník byl dokončen až těsně před 2. světovou válkou.

Už v červnu 1920 byl za účasti prezidenta Masaryka položen základní kámen k pomníku Jana Žižky. Po dlouhých peripetiích byl vybrán návrh sochaře Bohumila Kafky, který byl ale realizován až po jeho smrti v roce 1950.

Sklad wermachtu,hrob Gottwalda

„Za války památník sloužil například jako vojenský sklad wehrmachtu,“ říká historik a ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek. Němci také demontovali všechny bronzové předměty.

Na základě rozhodnutí politického sekretariátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl Památník osvobození změněn na proletářský panteon, kde byly 17. března 1951 uloženy urny předních zakládajících členů KSČ.

Krátce po smrti Klementa Gottwalda se ÚV KSČ rozhodl zřídit v Památníku jeho mauzoleum. Otevřeno bylo 5. prosince 1953. Mumifikaci Gottwaldova těla provedli sovětští odborníci, kteří se později starali o mumifikované tělo. V roce 1958 bylo tělo převlečeno z generálské uniformy do civilu, mezitím se ale začalo rozpadat. I proto bylo tělo v roce 1962 spáleno a urna uložena v sarkofágu.

V roce 1990 bylo přijato rozhodnutí, aby urny uložené v Památníku byly vráceny rodinám. Část nevyzvednutých pozůstatků byla uložena na Olšanském hřbitově v hrobě, který dnes spravuje KSČM.