K pomníkům jako do parku. Olšanské hřbitovy mají svou „Pařížskou“ ulici

Při letmé procházce Olšanskými hřbitovy je evidentní, že úpravy si žádá celá řada drobností – od chodníků přes náhrobky až po zeleň. Všech 84 pražských hřbitovů má ke správě nyní přistupovat jednotně.

Dokument s názvem „Pražské hřbitovy: manuál tvorby veřejných prostranství“ stanovuje jednotný přístup k rozvoji hřbitovů a jejich okolí, snížit má negativní dopady na životní prostředí a přitom naplňovat potřeby návštěvníků, určovat bude také podobu veřejných zakázek. Vypracoval jej Institut plánování a rozvoje (IPR), v příštích měsících jej budou schvalovat pražští radní.

Šéf pražských hřbitovů: Kremace jedou průmyslově. Obřadům chci vrátit důstojnost

Hlavní cestu od brány na Olšanských hřbitovech přirovnává ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený k Pařížské ulici, především kvůli monumentálním pomníkům. Odpočívají pod nimi například příslušníci významné romské rodiny Telvákových či kolotočáři Kočkovi. „Těm se za komunismu stavěly velké pompézní pomníky, musejí ale respektovat okolní zástavbu stylem i svými rozměry, což se tady úplně nepodařilo,“ říká Červený.

Romové i světští se starají

„Je ale skvělé, že tyto rodiny mají jako jedni z mála o hrobová místa velký zájem a perfektně je udržují, platí nám i za různé doplňkové služby,“ říká Červený s tím, že romové, stejně jako světští, jsou proslulí vřelým vztahem ke svým zemřelým. Například Telvákovi nechali vybudovat ke svému hrobu kamenný chodníček, aby nemuseli chodit po travnaté pěšince.

V „Pařížské“ je pohřbena celá škála nejrůznějších významných osobností, spočinuli tu však i lidé s temnou minulostí, jako například člen komunistické vlády a kněz Josef Plojhar. „Knězi vyobcovanému z církve a konfidentovi KSČ tehdy strana a vláda zřídila hrob. Leží zde lidé různých lidských kvalit, což je ale na tom nejvíce zajímavé,“ přibližuje Červený.

Na Olšanské hřbitovy se sjeli příznivci Nočních vlků. Střetli se s odpůrci

Místo o pár metrů níže u velkého centrálního kříže Červený přirovnává ke Staroměstskému náměstí, probíhají zde dušičkové mše pod širým nebem a je možné zde zapálit svíčku.

Severní část Olšan je pak odlehlejší, více zanedbaná a nachází se zde méně pronajatých hrobů. „Je to i tím, že hřbitov není ze severní strany průchozí. Chceme tam zřídit nové vchody s vrátnicí a službami, doufáme, že hroby si pak najdou nové majitele,“ přeje si ředitel.

Větší hrobky jsou jen u šlechticů

IPR nyní zpracovává urbanistickou studii na dané území kolem Olšanské ulice. „Počítáme s tím, že podél hřbitova vznikne pěší a cyklistické propojení a průchody na hřbitov,“ říká Kristina Ullmannová, vedoucí kanceláře veřejného prostoru IPR.

Na dokončení oprav čeká například největší samostatně stojící hrobka v Praze, pohřební mauzoleum rodin Lanna a Schebek z roku 1873 od architekta Antonína Viktora Barvitia, který je rovněž autorem Lannovy vily v Bubenči. Exteriér byl opraven v roce 2019.

„Větší hrobky jsou už pouze na šlechtických sídlech. Kdysi se dovnitř dostali skupiny satanistů a narkomanů, totálně ji zplundrovali a posprejovali. Když jsme do ní vstoupili poprvé, válely se tam poházené kosti všude možně,“ říká Červený.

Osmička získala do správy hřbitov bláznů. Plánované úpravy atmosféru nenaruší

Interiéry mauzolea jsou sice vyklizené, zbývá však opravit části zdiva a fresky a odstranit díla sprejerů. Na rekonstrukci je ovšem zapotřebí sehnat finance. „Většinou se na podobné opravy snažíme sehnat jako sponzora někoho z nositelů odkazu osobností. V tomto případě od významných stavebníků odvozují svůj původ firmy Metrostav a Hochtief, s nimi zatím probíhají jednání,“ dodává Červený.

Příspěvková organizace Správa pražských hřbitovů (SPH) obhospodařuje přibližně polovinu pražských pohřebišť, ostatní jsou ve správě městských částí nebo církví. Jedná se o plochu přes 170 hektarů, což je asi jako 23 areálů Pražského hradu.