Kliknutím zvětšíteStudoval u dvou velikánů české moderní architektury. Vybral si ateliér Pavla Janáka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později přešel do ateliéru Josefa Gočára na pražské Akademii. Řeč je o pražském rodákovi Františku M. Černém.
Nové pojetí architektury
Velký vliv na něj měl zejmé-na druhý jmenovaný. Josef Gočár i v poměrně pozdním věku zůstával otevřený novým názorům, a tak zhruba v polovině dvacátých let pronikají do jeho ateliérů puristické a funkcionalistické tendence, které u svých žáků nejen vítal, ale rovněž podporoval.
Aby ne, sám se u svých děl z konce dvacátých let k funkcionalistické vlně přiklání. Josef Gočár tím dokázal vybudovat plodné prostředí pro nastupující vlnu mladých, výrazných architektů, kteří přímo dychtili stavět v moderních formách.
Černý a jeho vrstevníci hledali nejen nové pojetí architektury, ale i její novou úlohu. Snažili se vymanit ze zaběhlých stereotypů a dívat se na úlohu architekta naprosto odlišným způsobem. Imponovala jim práce francouzského architekta švýcarského původu Le Corbusiera. Jeho teze a příklad ve dvacátých letech následovala doslova celá Evropa a ani mladí členové československé avantgardy nebyli výjimkou.
Členem mánesu
V našem prostředí v té době fungovalo několik uměleckých skupin, v nichž se prolínaly teze jednotlivých tvůrců a jejich pohledy na vývoj architektury. Černý navštěvoval architektonickou sekci skupiny Devětsil, ke které se hlásili i jeho spolužáci. Na konci dvacátých let, v době, kdy si progresivní skupina buduje vlastní funkcionalistické sídlo na pražském nábřeží, se navíc stává členem spolku Mánes.
Progresivní budova neuspěla
Odvážný přístup je patrný i na jednom z jeho prvních projektů z roku 1924. Jednalo se o návrh obchodního domu pro Karla Michovského a Holland America Line, který měl být postaven na Václavském náměstí.
Vysokopodlažní budova svým tvarem a výškou sympaticky odkazuje k americkým mrakodrapům, směrem vzhůru se budova kaskádovitě zužuje. Černý navíc navrhuje zajímavé členění oken, které je podobné tomu „chicagskému“. Bohužel tato progresivní budova nakonec nebyla realizována. Naštěstí se stejnou razancí postupuje Černý i v dalších svých projektech. Jen v Praze po sobě zanechal několik neotřelých projektů napřič několika styly i obdobími. František Maria Černý zemřel v roce 1978 v Praze.
DOSTAVBA EMAUZSKÝCH VĚŽÍTéměř na konci druhé světové války, v noci ze 14. na 15. února 1945, přichází osudný nálet, během nějž si bohužel Spojenci spletli Drážďany s Prahou. Hlavní město zasáhla sprška bomb, které dopadly do prostoru kolem nábřeží, Nového Města a okolí Karlova náměstí. Zanechaly po sobě mnoho škod. Jednou z nich byl i vybombardovaný a následně požárem zachvácený Emauzský klášter, který přišel o své věže. Teprve více než po dvaceti letech od tohoto osudného okamžiku, se v roce 1968 Emauzy dočkaly nového zastřešení.
Namísto dosavadní provizorní konstrukce navrhl František M. Černý zcela moderní betonové skořepiny, na vrchu doplněné o zlaté špičky. Neobvyklou dostavbu Pražané brzy přijali za svou. Dodnes se jedná o jedno z nejodvážnějších architektonických řešení šedesátých let a také připomínku, že stará historická budova a architektura nová si nutně nemusí odporovat. Při procházce po nábřeží si povšimněte drobného detailu, že jedna z věží je o něco menší a subtilnější. Tento prvek je přejat již ze středověké chrámové architektury. Mohutnější věž symbolizuje mužský princip, zato užší a o malinko menší princip ženský.
PROJEKTY MĚSTSKÝCH DOMŮ V PRAZEVe třicátých letech byla bytová krize v Praze tak citelná, že bylo vypsáno hned několik architektonických soutěží na novou zástavbu. Podmínkou bylo, že půjde o byty úsporného charakteru s malou podlahovou plochou, obvykle se jednalo o jednu až dvě místnosti. Projektů se ujímají mladí funkcionalističtí architekti, kteří v té době souběžně řeší otázku, jak velká by měla být minimální plocha pro důstojné bydlení. Černý se soutěží zúčastňuje se svým kolegou Kamilem Ossendorfem a podle jejich návrhů jsou pak mezi lety 1937 39 realizovány bytové domy v Holešovicích v ulici U Staré plynárny.
V ulici U Městských domů nalezneme podlouhlou obytnou zástavbu z let 1938-39, která má po jedné straně otevřené pavlače, kterými jednotliví nájemníci vcházeli do svých bytů. Toto řešení bylo u městských bytů použito vícekrát a architekti si od něj slibovali zejména lepší hygienu, menší šíření infekčních nemocí apod. Na hygienický standard bylo ostatně dbáno i v dalších aspektech, mimo jiné všechny městské domy byly vybaveny kanalizací, tekoucí vodou a toaletou, která ještě ve třicátých letech nebyla všude v Praze zdaleka samozřejmostí. Zájem o pronájem těchto bytů tak byl skutečně enormní.
MÖLZEROVA VILA NA HANSPAULCV ulici Na Kodymce, kousek od místa, kde si v roce 1937 postavila vilu slavná herečka Lída Baarová, si o rok později nechal postavit moderní vilu tehdejší předseda správní rady pražských elektrických podniků Ing. Eustach Mölzer. Vila v puristickém stylu se staví směrem k parcele na koso, aby měli nájemníci co nejlepší výhled. Architekt Černý věděl, proč ji takto nezvykle komponuje. Z balkonu i z oken ve druhém patře je úchvatný výhled na panorama Prahy. Eustach Mölzer si ale vilu nestavěl pro sebe, nýbrž ji nechal vybudovat jako svatební dar pro svou dceru, od konce třicátých let zde bydleli mladí manželé Oberthorovi.
Život Františka Marii ČernéhoNarodil se v roce 1903 v Praze. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Josefa Gočára. V počátcích byl silně ovlivněn Le Corbusierem. Představitel funkcionalismu. V jeho poválečné tvorbě se prosadily monumentální a skulpturální rysy.
Autor činžovních domů v Praze-Vinohradech, nemocnice v Kolíně nebo dostavby Emauzského kostela. Navrhl významný neoplastický projekt Úrazové pojišťovny dělnické.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
