„Já bych chtěl na světě ráj a vy jste hluchý jak poleno!“ křičí bezdomovec v areálu Národní knihovny. Tento výjev patří mezi nejoblíbenější „hlášky“ Zbyňka Vlasáka, zakladatele facebookové skupiny Odposlechnuto v Praze.

Odpoledne, sídliště Chodov. Pán kouká z okna a volá kamsi do krajiny.„Půjdu do lazaretu! Půjdu do lazaretu! Půjdu do lazaretu! Nechal jsem tam paštiku!“

Výstaviště. Malý chlapec pláče a odmítá pokračovat v chůzi. Maminka: „Nedá se nic dělat, musíš jít sám, máš svoje nožičky.“ Chlapeček zesílí pláč a začne křičet: „Já nemám nožičky, já nemám nožičky!“

Těmto a dalším výrokům, které přispěvatelé odposlechli v ulicích Prahy, se na internetu můžete zasmát. A nebo přispět se svojí troškou do mlýna. Příležitostí je v každodenním městském životě mnoho.

Začalo to v New Yorku

„Pokaždé, když něco řeknete v New Yorku, máte kolem sebe téměř 16 milionů uší. Soukromí je matematicky nemožné,“ píše americký internetový magazín Slat.

K nápadu založit tuto komunitu se Vlasák nechal inspirovat internetovou skupinou Overheard in New York, která vznikla již v roce 2000. Od té doby přibyly podobné skupiny i v dalších světových metropolích jako je Paříž, Dublin, Londýn, nebo Chicago. Nyní se dočkala i Praha. Do skupiny může vstoupit každý, kdo je registrován na sociálním serveru Facebook.

Zaposlouchat se do světa okolo

Ačkoli je pražská skupina Odposlechnuto v Praze se svými 135 členy a 35 příspěvky ještě v plenkách, „hlášky“ přibývají každým dnem. „Skupina by mohla přispět k tomu, že se lidé budou více poslouchat. Že nebudou při svých toulkách po Praze tolik pohroužení do sebe, ale začnou více vnímat svět okolo,“ říká Vlasák. V zápětí však dodává, že to je opravdu velká ambice.

„Myslím, že máme, podobně jako třeba Britové, dost specifický, svůj, smysl pro humor, trochu cimrmanovský. Umíme si dělat legraci a rádi si ji děláme z vlastních neúspěchů. Lépe je pak snášíme. A na rozdíl od alkoholu, humor nic nestojí,“ myslí si Vlasák.

A co zaujalo autora Odposlechnuto v Praze, novináře a studenta Univerzity Karlovy, v poslední době v pražských ulicích nejvíce?

„To je těžké. Ale líbila se mi třeba jedna cedulka na budově Akademie věd: „Vesmír se přestěhoval. Telefony zůstávají.“ Z toho je vidět, že se nebráníme ani kategorii viděno v Praze,“ směje se.

Fenomén Facebook

Facebook byl založen v roce 2004 původně jako internetová síť studentů z Harvardu.

Jméno Facebook vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou.

Dnes je to pátý nejnavštěvovanější internetový server, čítající 175 milionů aktivních uživatelů po celém světě. Každý den se na něj zaregistruje 250 000 nových uživatelů.

„Fejsbuk“ slouží k vytváření tzv. sociálních sítí. Můžete na něm vyhledávat své přátele, kteří se již na Facebook registrovali a vytvořili si zde svůj profil. Můžete s nimi komunikovat pomocí zpráv, chatu, nebo diskusních fór, nebo s nimi sdílet své fotografie, videa, články, nebo pozvánky na akce. Oblíbená je také kolonka „status“, do které může uživatel podle nálady napsat, jakou má náladu, nebo co právě dělá.

Mediální odborník a proděkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Jirák říká v rozhovoru pro Deník:

„Odposlouchávání“ druhých v Praze není nic nového

Lidé komunikující hodně přes internet mohou mít problémy v interakci s reálným člověkem. Druhá osoba totiž nemá klávesnice „delete“, „escape“ nebo „enter“. Hůř se s ní mluví, chvílemi neposlouchá a může dokonce i odejít.

O úskalích internetové komunikace a o tom, jak jsou na ni obyvatelé hlavního města napojeni, hovořil Deník s Janem Jirákem, mediálním odborníkem a proděkanem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Zvykli si Pražané na internet více než ostatní města nebo venkov?

Nepochybně. Ve větších městech a obzvláště v Praze je k internetu lepší přístup. A navíc, města jsou mladá, zatímco obyvatelstvo venkova postupně stárne. V Praze tak je větší vůle pracovat s inovacemi a je zde samozřejmě také mnohem více potenciálních uživatelů.

Na Facebooku dokonce vznikla skupina Odposlechnuto v Praze. Co o nás, Pražanech, vypovídá?

To ale přeci není nic nového. Už před třiceti lety napsal Rudolf Křesťan fejeton o tom, co zaslechl při jedné cestě přes Václavské náměstí. Na rozdíl od venkova se lidé v Praze neznají. Chodí kolem sebe, aniž by se zdravili, ale zároveň o sobě vědí. To pak svádí k tomu, aby na sebe nějak reagovali.

Co nám nové internetové sociální sítě, mezi něž Facebook patří, přináší a berou?

Přináší nám živou iluzi kontaktu s druhými lidmi. A asi nejvíc nám berou čas na promýšlení argumentů a racionální nadhled. Mezilidská interakce přes internet je totiž vždy pouze prostředkovaná, ačkoli Facebook budí dojem těsného a neformálního kontaktu. Vyměňujeme si jen to, co se dá odeslat přes počítač.

Má internetová komunikace nějaká rizika?

Sociální sítě mají ohromnou mobilizační sílu. Působí na naše prožívání a emoce. Dokážou vyhnat lidi do ulic protestovat. Vzniká tak neřízená davová psychóza. To je ale jev, který patří ke všem médiím v době jejich začátků. Mobilizační síla má samozřejmě i své riziko, rychle si jí mohou všimnout třeba politické strany, což už se děje.

Proč mezi Pražany stoupá obliba sociálních sítí?

Lidé jsou čím dál tím pohodlnější a sociální sítě jsou vlastně stále po ruce. Stále totiž přibývá lidí, kteří mají připojení na internet. A pro mladou generaci Facebook představuje síť, ve které spolu může komunikovat bez dohledu starší generace. Ovšem jen do té doby, než se na Facebook přihlásí i jejich rodiče.

Mění se mezilidská komunikace?

Je to taková komunikace bez vycházení. Něco podobného začalo už vynálezem telefonu, ale když s někým telefonuji, alespoň slyším, že třeba šustí papírem a občas se usměje. Lidé, kteří většinu komunikace vyřizují přes internet, mohou mít v reálném životě problémy v kontaktu s lidmi.

Do jaké pozice nás Facebook staví?

Facebook polarizuje. Ve společnosti je vždy pár opravdu extrovertních a introvertních jedinců. Všichni ostatní jsou něco mezi těmito dvěma extrémy. Když se rozhoduji, jestli se přihlásím na Facebook, volím mezi tím, zda se odhalím, nebo budu introvert. A to s tím rizikem, že třeba nebudu „in“ a vyčlením se tak z nějaké společnosti.

A nemohu zůstat introvertem na Facebooku?

To byste dělala něco, co nedává smysl. Facebook totiž dovršuje prolnutí soukromého a veřejného.

Ale mohu tam vystupovat pod falešným jménem a dát si tam třeba fotky někoho jiného.

Na Facebooku rapidně ubývá falešných identit. Dříve se chaty podobaly maškarnímu plesu. Člověk byl schován za maskou, neukazoval svou pravou tvář. Uživatelé různých chatů třeba s erotickou tematikou si tak mnohem víc dovolovali. Na uvolněnou atmosféru doplatil ten, kdo té iluzi uvěřil. Facebook falešné identity nepodporuje. Naopak, lidé mají tendenci se na něm skutečně odhalit.

Tedy nic pro introverty? Máte už svůj profil na facebooku?

Pro někoho to může být nepříjemné. Na druhou stranu ten, kdo nechce být izolován od ostatních, chce být „in“, se „zafejsbukuje“. Z toho „nebýt na facebooku“ se stává vědomé rozhodnutí. Člověk musí mít pevnou vůli, aby tomu tlaku odolal. Za sebe mohu říci, že jsem zůstal introvertem, tato komunikace a odhalování mi totiž nevyhovuje.

PETRA KOTVOVÁ