Agrese, bolest, explicitní sexualita. Dospělých návštěvníků, kteří se na díla vídeňského akcionismu v neděli kolem čtvrté hodiny odpoledne chtěli dívat, bylo nezvykle málo. Většina se zakoupenými vstupenkami směřovala do horních pater galerie, kde se nacházejí jiné výstavy.

„Dělá se mi z toho špatně od žaludku. Přečetla jsem si, že akcionismus má ve vývoji umění své místo, ale vydržet se koukat na to, jak se lidé nechávají přivazovat na kříž, polévat a napájet krví, to je na mě trochu moc," říká po zhlédnutí jednoho ze záznamu vystoupení umělce Hermanna Nitsche šestatřicetiletá designérka Jana Kupská.

Čtěte také: Jak vypadaly Vinohrady před lety? Představí nová výstava!

Uvědomili si organizátoři, že mohou veřejnost takovou výstavou poněkud podráždit? „Podráždit je nejspíš slabý výraz. Až na výjimky jsme očekávali celé spektrum emocí od slabého znechucení až po zásadní odsouzení 'perverzních a patologických umělců'," odpověděl Deníku ředitel a zakladatel DOXu Leoš Válka.

Vhodnost ukázat díla plná krve, exkrementů, zohavených těl a násilných erotických akcí, která v šedesátých letech čelila nepochopení a tvrdým postihům jejich autorů, předem s psychology nebo sociology nekonzultoval. Z pozice nezávislé instituce má právo svobodně rozhodovat o výstavním programu.

„Kritéria vhodnosti a nevhodnosti mohou mít význam pouze v souvislosti s uměleckým významem a širším kulturním kontextem," komentuje Válka své rozhodnutí představit to, co je kunsthistoriky považováno za dobové svědectví tvůrčího vzdoru vůči konzervativním poměrům, katolickému puritánství a nedotknutelnému ideálu rodiny.

Akce hlavních představitelů rakouského akcionismu Hermanna Nitsche, Otto Muehla, Guentera Bruse a Rudolfa Schwarzkoglera podle kurátora Julia Hummela přispěly k větší toleranci v oblasti sexu a mezilidských vztahů. „Nahá ženská těla potírali krví a výkaly, pronikali do nich, trýznili je a zostuzovali," píše se v katalogu o tvůrcích. Právě spoluakterkám živých představení je výstava věnována a má skrze fotografie, videa a jiné dokumenty dokázat, že nebyly jen pomalovanými dobrovolnicemi.

Počítá se tedy s obhajobou postavení žen v akcionismu, nikoli s ospravedlněním tohoto uměleckého jevu.

„Vídeňský akcionismus je již dlouho etablovaným uměleckým fenoménem. Například ve vídeňském Museu moderner Kunst je mu věnována velká část stálé expozice. I rakouské prostředí, které bývá občas obviňováno z prudérního konzervativismu, přijímá přítomnost tohoto umění ve stálé expozici, volně přístupné veřejnosti a školním exkurzím, jako fakt. Pokud se někdo nad obsahem a vnějšími znaky vystavených děl pozastavuje, považuji to za projev neinformovanosti," říká odbornice na současné umění z Univerzity Karlovy Marie Rakušanová.

ANKETA: Jak na vás výstava v DOXu působí?

Anketa k výstavě Martin Kos

návštěvník

Je to zajímavé svědectví doby, kdy se tradiční umění měnilo v něco jiného a bylo zapotřebí trochu šoku. Myslím, že toho šoku se obecenstvu dostalo více než dost. Domnívám se, že člověk, který má trochu posunuté vnímání, si pod osmnáct let věku může odnést nějaký negativní impulz. Patnáct let by ale mohlo stačit. V zásadě je to hra. Hra na konec civilizace.

Anketa k výstavě Jana Plišková

kustodka výstavy

V DOXu bylo mnoho úžasných výstav jako třeba Kaplický, Entropa, Suška, Nepraš, Lukáš Rittstein. Ale tato výstava mě rozhodně neoslovuje . Je dobře, že je do osmnácti let nepřístupná, mladý člověk by to umění nepochopil. Já mám výhodu, že umím ty krutosti nevnímat, jen sledovat návštěvníky. Občas, když se však zadívám, dělá se mi z té krve a vnitřností špatně.

Anketa k výstavě Leoš Válka

ředitel centra DOX

Jsem přesvědčen, že Vídeňský akcionismus představuje zásadní kapitolu v dějinách umění druhé poloviny 20. století. I po více než 50 letech nepřestává vyvolávat silné reakce diváků a to i přes to, že se jedná o zprostředkovaný záznam z živých vystoupení. Výstava na mě působí komplexně, zásadně, znepokojivě. Jako praktický experiment zkoumající meze psychické i kulturní odolnosti.

Anketa k výstavě Alena Haklingerová

návštěvnice

Na pokladně nás předem upozornili, že je výstava brutální. Z počátku to na mě nepůsobilo dobře, ale než jsem prošla všechny výstavy v DOXu, stačila jsem to vstřebat. Asi je to téma na diskuzi: Co je a není umění a co je a není normální. Já něco takového nevyhledávám, ale ani neodsuzuji. Je to věc názoru. Pro děti do věku 18 let výstava určitě vhodná není.