Ministerstvo se ve svém zamítavém rozhodnutí z konce loňského roku opřelo o doporučení magistrátních památkářů a Národního památkového ústavu (NPÚ). Podle nich se objekt do vinohradské zástavby z urbanistického hlediska nehodí a je součástí původního komunistického plánu zástavby kolem magistrály, ze kterého nakonec sešlo.

Podle odborníků by tak rozhodování o ochraně nemělo vypadat

Podle spoluautora objektu Václava Aulického je to podivná argumentace. Podle něj ani jiný projekt okolí nezlepší. Investorovi se podle něj nedá vyčítat, že na místě chce postavit komerční budovy, ale veřejné instituce by se měly k ochraně architektury stavět zodpovědněji. „S demolicí samozřejmě nesouhlasím. NPÚ řekl, ať se to klidně zbourá, protože se mu to nelíbí," uvedl.

Tak by podle odborníků rozhodování o ochraně vypadat nemělo. „Úkolem památkové péče je chránit všechny hodnotné etapy v dějinách architektury. Pokud jde o první polovinu 20. století, památková péče chrání několik set staveb, z poválečné je jich minimum," uvedl historik architektury Rostislav Švácha s tím, že hodnotných staveb, které by si zasloužily památkovou ochranu, dramaticky ubývá.

Firma už zahájila proces získávání povolení k demolici 

Zástupci Klubu za Starou Prahu plánují požádat o přezkum rozhodnutí ministerstva. Ten pravděpodobně jiný výsledek nepřinese a navíc nemá odkladný účinek, majiteli nijak nebrání přistoupit k demolici.

Podle mluvčího HB Reavis Jakuba Vernera současná budova budí spíše negativní emoce a projekt společnosti lépe na místo zapadne. „Je rozčleněn na sedm domů a reflektuje okolní měřítko Vinohrad," řekl. Firma už zahájila proces získání povolení k demolici a stavbě.

Čtěte také: Historikové bojují za Transgas, žádají ministra o pomoc