Černá ocelová křídla, která vystupují z mělké vodní plochy a pomalu se pohybují pod tlakem větru. Tak vypadá mobilní socha Jiřího Nováka na sídlišti Novodvorská.
Ač podle odborníků patří mezi skvosty pražské sídlištní architektury, čas její existence se chýlí ke konci.
Petice na záchranu fontány
Praha 4 totiž hodlá náměstí rekonstruovat. Přibudou lavičky, zeleň a chodníky, se sochou však vedení městské části nepočítá.
Proti tomu se staví nejen místní obyvatelé, ale především architekti a historici. K záchraně fontány má dopomoci i petice. „Sbíráme podpisy jak elektronicky, tak papírově. Už jich máme asi dvě stě. Nejde ale o počet, protože nechceme vyvolávat referendum. Jde spíš o to, abychom poukázali na mizející sídlištní sochy. Řada lidí si zřejmě myslí, že vše, co je mezi paneláky, je nevkusné. Ale tak to není. Právě fontána Jiřího Nováka má velkou hodnotu,“ řekl jeden z organizátorů petice Jan Dus bydlící nedaleko Novodvorské.
Lukeš: místo ochrany se sochy ničí
Za fontánu se staví i architekt Zdeněk Lukeš. „Takový přístup ke kvalitnímu odkazu 60. let mi připadá nehorázný. Místo abychom taková díla opatrovali, postupně je ničíme. Vím dobře, o čem mluvím. Oba mí rodiče byli sochaři a navrhli řadu děl do architektury. Postupně mizí jedno za druhým,“ napsal Deníku.
„Otcův bronzový prameník měl kdysi oživit sídliště Prosek. Kulturtrégr Šolta ho nedovolil osadit, a tak léta ležel v křoví, ale nakonec si ho nainstalovali sami obyvatelé ďáblického sídliště. Fungoval tam léta. Pak někdo ukradl vnitřní strukturu s výtrysky, loni zmizelo i bronzové vajíčko. Matka kdysi do Bezručových sadů na Vinohradech zhotovila bustu básníka Petra Bezruče. I ten před lety skončil ve sběru a s obnovou plastiky se už zřejmě nepočítá, ač by šlo odlitek udělat z další kopie, která je v Pantheonu Národního muzea,“ dodal.
Radnice chce ještě jednat
Úpravy náměstí za 10 milionů Praha 4 má na rekonstrukci náměstí vynaložit 10 milionů korun. Mluvčí zdejší radnice Markéta Aulová Deníku řekla, že si městská část nechala zpracovat ideovou studii toho, jak by se prostranství mohlo změnit.
„Nemění se současné využití prostoru, naopak počítáme s větším rozsahem zeleně, lavičkami a vodním prvkem. Na podněty občanů týkající se sochy Dálky reagujeme a s autorem už jsme si dohodli schůzku. Z jeho strany ale byla však posunuta, takže hledáme další termín,“ uzavřela Aulová.
Popularizátor soch ve veřejném prostoru z období normalizace Pavel Karous Deníku řekl:
Plastiky mizí z pražských sídlišť velkou rychlostí
Je fontána Dálky, se kterou do budoucna nepočítá radnice Prahy 4, jediná, nebo je podobných případů více? Nejen na to Deníku odpověděl absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové, scenárista, asistent v ateliéru Sklo a popularizátor soch ve veřejném prostoru z období normalizace Pavel Karous. Je jedním z organizátorů petice za záchranu sochy.
close
zoom_in
Proč petici organizujete?
Domníváme se, že fontána Dálky od ak. soch. Jirky Nováka z roku 1964 je výjimečná v několika ohledech. Kromě svých nepopiratelných výtvarných kvalit je jednou z prvních abstraktních plastik ve veřejném prostoru po období socialistického realismu. Plastika je kinetická a stále funkční a i přes své stáří působí mnohem současněji, než některé sochy v Praze nedávno osazené.
Jde o ojedinělý případ, nebo sídlištní sochy v Praze mizí?
Vůbec nejde o výjimku. Jen autorovi fontány J.Novákovi odstranili za posledních 20 let v Praze několik soch. V parku Folimanka byly při rekonstrukci odvezeny některé významné plastiky. Nejvíc mě mrzí odstranění mimořádně kvalitní skleněné plastiky od světoznámého tvůrčího páru Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libeňského, která do loňského léta zdobila výstup stanice metra Národní třída.
Proč podle vás plastiky z Prahy mizí?
Plastiky trpí nejen obyčejným vandalstvím, ale také špatnou revitalizací. Často se přistoupí k jejich odstranění než k jejich údržbě. Bývá nedobrým zvykem, že architekt v rámci „polidštění“ panelových sídlišť je raději opatří tepaným zábradlím, fasádou zmrzlinových barev a napodobeninou sedlové střechy, než aby zprovoznil fontány či restauroval sochy. Problém je o to složitější, že jde většinou o obecní majetek, za který je zodpovědný magistrát, jednotlivé městské časti, Galerie hl. m. Prahy či soukromé firmy, které privatizovaly podnik i se sochou. Objekty zpravidla vznikly a byly zaevidovány jen jako položka určitého architektonického projektu, a tak část z nich není v žádných registrech. O jejich existenci se na úřadech dozvědí až když je na žádost občanů pro jejich havarijní stav musí nechat odstranit. Pokud jsou plastiky v majetku Galerie hl. m. Prahy, většinou končí v jejich depozitářích. Pokud byly odcizeny, skončí s jistotou ve sběrně drahých kovů.
Řada soch z veřejných prostranství skončí ve sběrnách
Desítky tisíc korun ročně investují městské části a hlavní město do záchrany soch a plastik. Objekty se totiž často stávají terčem vandalů a sprejerů.
Dílo odnesli po částech
Své o tom vědí například obyvatelé Famfulíkovy ulice v Praze 8. Roky chodili místní kolem sochy Prameníka, až loni ze dne na den zmizela její hlavní část – koryto. A než stihla radnice vyjednat jeho obnovení, ztratil se i zbytek sochařského díla.
„Po korytě vlastně zůstaly jen držáky. Jelikož se jednalo o zásadní umělecký prvek, zkontaktovali jsme se s lidmi, kteří měli autorská práva a chtěli se domluvit, jestli prvek nahradí. Vandalové nás však předběhli a po několika dnech zmizel i zbytek sochy,“ popsal tehdejší snahu libeňské radnice vedoucí odboru kultury v Praze 8 Petr Bambas.
Zachráncem byl všímavý student
V rukách nenechavců skončila také socha koloucha, která stála v Centrálním parku v Praze 4.
Do sběru by zřejmě doputovala i bronzová plastika ze Sibiřského náměstí v Praze 6. Jenže měla štěstí. Stokilovou obdélníkovou plastiku z kašny na Sibiřském náměstí poznal zdejší student, pětadvacetiletý mladík Tobiáš Judl. Když viděl, jak si ji bezdomovec odvážel na kárce Terronskou ulicí, přivolal policii.
Drahé čmáranice sprejerů
Podle Bambase jsou však větší problémy se sprejery. „Poslední známý případ je z Kobyliské střelnice, kterou někdo posprejoval. My se samozřejmě snažíme plastiky, sochy a památky co nejvíce opravovat a zabezpečovat je například kamerovým systémem. Jejich odstranění by sice možná bylo nejjednodušším řešením, ale touto cestou rozhodně radnice jít nechce,“ doplnil Bambas.
S hříšníky, kteří ničí umělecká díla v ulicích a parcích, má problém i Praha 7 a 13. „Sochy má v majetku magistrát a spravuje je Galerie hlavního města, my se staráme především o pamětní desky a pietní místa. Na jejich údržbu a případné opravy vyčleňujeme padesát tisíc za rok,“ řekl mluvčí Prahy 7 Martin Vokuš.
Podle mluvčího Prahy 13 Samuela Truschky nejčastěji sprejeři na sochu nastříkají různé nápisy. Několikrát se stala jejich terčem socha Rusalky od Kurta Gebauera. Naposledy v listopadu dostala stříbrno-modrý přeliv. „Kromě toho vandalové poškodili například sochu Třináctou komnatou prošel Orant od Stanislava Hanzíka na Velké Ohradě, kde vylámali kovová písmena z nápisu o dějinách keltského osídlení v Čechách,“ postěžoval si Truschka s tím, že radnici Prahy 13 stojí počínání takových lidí desítky tisíc ročně.
