Jaký mají v dnešní době Vánoce smysl?

Smysl Vánoc není jiný, než byl dříve. O Vánocích se připomíná zvláštní způsob, jakým chce být Bůh mezi lidmi. Člověk neustále hledá Boha. Je jedno v jakém náboženství, i ateista. Každý člověk hledá něco, co je nad ním. O Vánocích se zdůrazňuje, že Bůh také hledá člověka. Jde nám v hledání naproti. To je podle mě velmi důležité. Vánoce se odehrávají v čase, kde se odedávna slavily pohanské svátky návratu světla slunovratu. Světlo má hlubokou symboliku. Je to něco, co potřebujeme k životu. Je životodárné. Je dobré, že zůstalo v povědomí, že v tuto dobu potřebujeme potvrzení něčeho životodárného. To je podstatou křesťanských svátků. Boží přítomnost je stejně jako světlo životodárná.

Jsou dnes Vánoce spíše konzumními svátky?

Vlastně neznám ve svém okolí lidi, kteří by je slavili konzumně. Lidé už to snad nedělají. Něco jiného je, že pokud chce člověk něco nachystat lepší večeři, dárek blízkému, takt to stojí práci. Jde o to, stanovit si priority, jak moc do toho chci investovat. Něco investovat musím. Když chci někomu udělat radost, stojí to práci, čas a peníze.

Můžeme mluvit o klidu a míru?

O Vánocích by klid a mír měl být skoro jako povinnost. A to je možná problém. Osamělí a smutní lidé bývají o Vánocích ještě osamělejší a smutnější, ačkoliv by to mělo být naopak. Měli by mít tichou radost z toho, že Bůh jim jde napřed, že je hledá. Pro osamělé lidi je to ale hořký čas, protože by měli mít radost, ale oni ji nemají. Očekávání, že to musí být krásné, šťastné, nebo dokonce veselé, přináší frustraci. Výrazný je důraz na setkávání lidí, rodin. Opět to vyžaduje práci a úsilí.

Co všechno máte vy jako evangelická farářka během adventu a vánočních svátků na starosti?

Bohoslužby během adventu a vánočních svátků bývají častěji s vyslovováním večeře Páně, proto bývají delší. O Vánocích jich je více. Připravuji také zvláštní typ štědrovečerní bohoslužby, která nebývá ve všech evangelických kostelích. Pořádáme také adventní slavnost. Pro mě osobně jde o obtížnou záležitost. Odpolední program připravují vždy děti a mládež. Mládež je samostatná, ale s dětmi musíme od listopadu nacvičovat. Je to hodně náročná záležitost. Zvládli jsme ji.

Upřednostňujete bohoslužby?

Je to má práce a dá se říci, že je to oblast, kde se cítím jistá. Během adventu pořádáme ještě Jarovský jarmark, kde prodáváme téměř výhradně vlastní výrobky. Většinou se jedná o marmelády, ale také šperky, co koho napadne. Výtěžek jde na sociální fond. Velmi pěkná akce je místní adventní zpívání. Ukázalo se, že je to hrozně milá akce, právě asi tím, že je malá. Mám i adventní koncerty.

Jak probíhají sváteční bohoslužby?

Pokaždé je to stejné a pokaždé je to jiné. Text, ze kterého vycházíme, je vždy stejný, jenomže my k němu přicházíme každý rok jiní. Proto máme vždy možnost něco nového říct. Mám pocit, že letos to bude obzvláště jiné, protože svět kolem nás se mi zdá složitější, než byl v minulých letech.

Ve vašem adventním dopise členům sboru jste upozorňovala na rozdělování společnosti. Jaké jsou podle vás nejpalčivější problémy letošního roku?

Zdá se mi, že většina lidí si letos všimla, že se naše civilizace pohybuje. Nechci vůbec hlásat temné předpovědi. Určitá epocha lidské civilizace trvá určitou dobu a pak nastoupí jiná. Žít v přechodové době je nepříjemné. Nemyslím si, že by přechodová doba začínala teď. Začala už v hloubi 20. století. Nedokáži posoudit, do jaké míry je to zákonitost a do jaké míry důsledek lidského jednání. Když se na epochy dívá biblický svědek, jasně řekne, že něco byl trest za lidské chování. Dá se to určit až s odstupem. To, že žijeme v době, kdy se zemské desky pohybují, když to řeknu takto obrazně, si většina společnosti všimla teď díky uprchlické krizi. Lidé snášejí zlé doby lépe, když si mohou ukázat na nějakého viníka. Kolem druhé světové války měli lidé potíže a za viníky označovali Židy. Teď jsou to imigranti, případně Muslimové.

Jak situaci hodnotíte?

Je to typ chování, který není člověka hoden. Je to takové jednoduché hodnocení: „To oni za to můžou!" Existuje tu dětinská představa, že kdyby nám sem nechodili, tak by se nám dařilo lépe. Něco jiného je hrozba terorismu. Já si nemyslím, že by souvisela s islámem. Rámcově jde o důsledek toho, jak jsme se my, myšleno euroamerická civilizace, chovali v minulých letech. Činy mají své následky. Jako jednotlivci to nemůžeme ovlivnit, ani odčinit, ani jako malá skupina, ani jeden národ.

Co se s tím dá dělat?

Dopadají na nás důsledky, s tím se nedá nic dělat. Zásadní emoce, která je ve vzduchu, je strach. Je na jednu stranu oprávněný, měl by nás vést k činům. Dobré je zapojit rozum a milosrdenství. To považuji za jedinou možnost. Na druhé straně je strach neoprávněný, jakýsi archetypální strach z neznámého, z pomyslného pohybu země pod nohama. Měli bychom ho zvládnout také rozumem a důvěrou. Jestliže se pohybují zemské desky, končí jedna civilizace a bude to jinak, já věřím Bohu, že má dějiny světa zcela bezpečně v ruce. Ať to bude, jak chce, spoléhám se, že to cílí do zdárného konce.

Jak vy sama prožíváte Vánoce? Jako farářka máte o svátcích spoustu práce…

Je to náročné. Příprava na bohoslužby vyžaduje soustředění. S časem neumím moc dobře zacházet. Nejlépe se mi pracuje v noci. Člověk pak musí vstávat, což je taková nevýhoda. Skloubit rodinu a práci je těžké. Všelijak to pytlíkuji. Neznám pro to lepší slovo.

Dodržujete vánoční tradice? Pečete cukroví, lijete olovo…?

Snažím se péct cukroví. Mám dva plechy vanilkových rohlíčků a hroudu těsta. Asi to tak i zůstane. Můžu péct jedině v případě, že je to relax. Nedávám si cíl, že napeču spoustu druhů. Nemělo by to smysl. Úplně dětinsky se letos těším, že si ozdobím vánoční stromeček. Celé roky mi přišlo, že je to škoda stromu. Letos jsem od jedné členky sboru dostala krásnou borovičku. Velmi se těším, že domov bude hezký. Není to ani tradice, ale je pro mě důležité.